Trenér německého Kielu celou akci nazývá „házenkářskými Vánocemi“. „Ve čtvrtek jsme do Kolína nad Rýnem přijeli, v pátek jsme měli každý své povinnosti typu autogramiád, dalších mediálních aktivit, oficiálního zahájení s fanoušky,“ popisuje Filip Jícha, jak německé město momentálně žije jeho sportem.
On sám jako kapitán Kielu má patřit k ústředním osobnostem víkendu, jenž určí nejlepší klub Evropy; Jícha už na trůnu stál v letech 2010 a 2012 a ví, jak opojné pocity to jsou. Proto při výčtu oficiálních aktivit hned dodá: „Abych nezapomněl na to nejdůležitější, taky jsme měli poslední trénink a přípravu před seminále.“
V něm na Jíchu a spol. čeká v sobotu od 18.00 maďarský Veszprém, velkolepý házenkářský víkend od 15.15 odstartují Barcelona s polským klubem Kielce.
Je tu už vaše páté Final Four. Stále před ním cítíte chvění?
Cítím, i když sem do Kolína nad Rýnem každý rok jezdím víc a víc v klidu, ne tak upjatý jako dřív. Hrozně se těším. Co se týká zázemí pro hráče a toho, jak je vše připraveno, je to asi největší házenkářská akce. No a 20 tisíc diváků na každý hrací den, to taky není zcela běžný rámec evropské házené.
V součtu vaších dvou finálových sérií Ligy mistrů v letech 2008 a 2009 a faktu, že jste poté zavedené Final Four nehrál jen v roce 2011, máte mimořádnou bilanci. Uvědomuje si člověk, co vše už zažil?
V médiích se teď objevilo, že jsem jeden z nejzkušenějších, co kdy Final Four hráli, že jsme v něm dal nejvíc branek ze všech. Ale mě to nyní nechává chladným. Letošní rok byl takový rozpačitý, pořád obrovsky bojuju se zraněním; až poslední měsíc jsem se z podzimní operace kotníku dokázal nějak dostat a začínám se v dynamičnosti vyrovnávat minulosti, můžu zase hrát svoji hru. Z toho pohledu si chci Final Four užít - ale rozhodně taky osobním výkonem přispět k tomu, abychom jako tým hráli o něco lépe než v posledních týdnech.
ČESKÝ TANK. Filip Jícha (vlevo) v dresu Kielu na mistrovství světa klubů.
Na úvod vás čeká maďarský Veszprém, kde hrají dvě bývalé hvězdy Kielu a třetí tam odejde po sezoně. Extra motivace?
To ani ne. Jejich lehkou výhodu vidím v tom, že kluci znají náš systém trošku víc než my jejich; mají insidery a jsou informovaní. Ale loni už tam Momir Ilič byl taky a semifinále proti nim jsme zvládli. Na tenhle duel jsme se na naše poměry připravovali až velmi dlouho, od pondělí se věnujeme jen Veszprému.
Kiel se po sezoně zase změní, kádr opustí pět hráčů. Berete jako kapitán o to vážněji fakt, že pro vaše parťáky je to poslední společná šance?
Beru to srdcařsky - odcházejí kamarádi. Třeba u Arona Palmarssona navíc můžu říct, že jsem takový jeho fanoušek: líbí se mi, jak házené rozumí a jak ji hraje... Jsme si všichni vědomi toho, že nás čeká poslední víkend v úzkém kontaktu. Poslední možnost vyhrát společně velikánskou trofej.
Jsou to spíš dojemné chvíle, nebo se najde čas i na žerty?
Ve čtvrtek na letišti nám brankář Andreas Palicka (v klubu od roku 2008) říkal, jak má před sebou poslední společnou cestu - a hned to dostal zpátky, že už se taky všichni těšíme, jak nás nebude příště otravovat... Dobře si uvědomujeme, o co jde. Hlavní pro nás je, abychom se v semifinále prezentovali takovým způsobem, abychom měli šanci si zahrát finále.
V roce 2012 jste po triumfu v Lize mistrů odletěli slavit na Mallorcu. Co letos, když už ve středu můžete v bundeslize rozhodnout o titulu?
No, takové oslavy rozhodně nebudou (úsměv). I pokud bychom měli vyhrát - a přemýšlet o tom je rouhání se sportovním bohům - tak stejně v pondělí letíme zpátky do Kielu a v úterý ráno do Hannoveru. Bohužel je program poslední části sezony takhle nahuštěný. Nedá se nic dělat.
