Nemělo cenu zastírat, jak jí je. "Pocity? Strašně smutné. Vyčerpané. Lítostivé," hledala pivotka Petra Vítková vhodná slova poté, co Češky prohrály v sobotu v Brně s Polkami 22:25 o jedinou trefu jim utekl postup na evropský šampionát.
"Lámalo se to v první půlce. Nechat si tak kvalitní tým utéct v půli na šest gólů, to je strašně moc," mrzelo reprezentační oporu. Další starty už nepřidá. Pro Vítkovou to byla derniéra v dresu, v němž se bila za svou házenkářskou vlast.
Nechcete si přece jen kariéru prodloužit? Nekončit tak smutně?
Ne, byl to poslední zápas. Jsem přemlouvána, ale už cítím, že by bylo třeba, aby hrály i mladší holky, aby tým byl stabilnější.
Aspoň že poslední roky byly radostné. Zažila jste velký vzestup družstva.
Jsem šťastná, že jsem to vydržela - jsem jediná, která překonala deset let neúspěchů. Ale jde i o to, že se tým sehrával strašně dlouho. Bohužel nebyly takové podmínky, holky si stále berou na "repre" dovolenou a to je znát. Doufám, že se to změní. Ukázaly jsme, že na špičku máme. Chybí krůček, abychom porážely Polky. Věřím v sílu mančaftu, zvedly jsme se z ho... Jsem na nás pyšná.
Jak je důležité, že čím dál víc hráček míří do zahraničí?
Moc. I když pak třeba nemohou přijet na všechny srazy, pořád jsou soutěže venku kvalitnější než naše - vyšší level, těžké pohárové zápasy, konkurence ze špičky. Ale i česká liga se hodně zvedla, je v ní čtyři pět týmů, co si dokáží konkurovat.
Jaká vidíte budoucnost týmu, s kterým jste se rozloučila?
Holky hrají pohromadě od juniorek, jsou pořád spolu. Stačí vylaďovat jejich formu a hlavně aby jim vydrželo zdraví. Proti Polsku nehrály Klára Černá, Pavla Poznarová, Hanka Martínková - tři úderné spojky, které nám chyběly.
Tušíte, kdo vás nahradí jako pivotku?
Šanci už dostaly Adámková a Severová, je tady Selucká. A nějaká juniorka určitě ještě někde běhá po parketu. O svůj post se nebojím.
Ovšem vy jste měla roli nejen na hřišti, ale i mimo něj.
To jo, byla jsem taková vůdčí síla v kabině, dávala jsem holkám morální podporu, dokázala je seřvat. Teď to na sebe musí vzít někdo jiný. Najdou se, je nás tam víc.
Po dvou letech s účastmi na velkých turnajích teď družstvu postup unikl. Může to nějak poznamenat jeho dalš vývoj?
Trenér Bašný podepsal na další tři roky, tým bude držet pořád pohromadě. Koncepce zůstane stejná, vykročily jsme dobrou cestou. Máme budoucnost. Tým se za celý cyklus hodně zlepšil - hrávaly jsme kvalifikace proti Italkám či Litvě a teď dokážeme konkurovat Černé Hoře a Polsku, týmům ze světové špičky.
Zmínila jste kouče Bašného. Co změnil, že se začalo dařit?
Měl k nám jiný přístup. Dříve to bylo založené na tom, že je mezi trenérem a hráčkami odstup. Bašný s Polozem přinesli zahraniční házenou, tedy na stylu kamarádství, otevřenosti. A sedli jsme si. Vysvětlil nám, co chce, jakou má mít která hráčka roli. Bylo důležité, že každá tu roli přijala. To nás posunulo.
Stejně vás musí mrzet, že je po letech v týmu loučení tak smutné.
Kdyby se končilo veseleji, bylo by to lepší. Ale holky se už se mnou rozloučily minulý týden, dostala jsem krásný zlatý přívěšek se lvíčkem i další věci. Ten přívěšek budu nosit, takže budu mít pořád lvíčka na prsou.
