Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Nerozcvičit se je chyba, ale prohřešek to není, je to věc každého, ať už jde turnaj nebo jen si zahrát s přáteli. V obou případech se hráči vydávají do hry v předem určeném čase. Jenže...
Naprosto běžným zvykem spousty hráčů je dorazit k prvnímu odpališti až v momentě svého startovního času, ať už běží od auta nebo z drivingu. Spoluhráči čekají a čekají.
Na turnajích bývá vyžadován příchod na start deset minut před startovním časem, což nedodržuje skoro nikdo.
Prošvihnutí okamžiku přesného startu pravidla netrestají. Až pokud hráč přijde více než pět minut po svém čase, následují dvě trestné rány a v jamkovce ztráta jamky.
Když na odpališti pozdním příchodem zavládne chaos...
K malým faux pas dochází i těsně před samotným startem. V těch chvílích je třeba se představit, etiketa velí podat si ruku, popřát spoluhráčům pěknou hru a vyměnit si skórkarty. To jakž takž funguje. Na nižší a střední úrovni hráčů se ale běžně zapomíná na nahlášení míčků, se kterými hráči vstupují do hry.
Často se stane, že některý z hráčů nahlásí svůj míč a jiní nezareagují.
Kdo přijde pozdě, nebo tak akorát, nemá čas si zkontrolovat, jestli nezapomněl tužku a minci nebo jiný předmět na značení polohy míčku na greenu. Zjistit to až ve hře je krajně nepříjemné i pro hráčovy partnery, kteří jeho počínání od začátku jen útrpně sledují.
Nuda na golfovém hřišti - třetí do flightu už asi nepřijde.
Při prvním odpalu je člověk ve větším stresu, napjatější než při dalších úderech. Tady platí dvojnásob – utišit se, nechat spoluhráče odehrát a nerušit ho přitom.
Přitom se běžně se stává, že u startu už je i další flight a jeho členové nevěnují pozornost odpalujícím hráčům, vítají se, sdělují si novinky a ruší toho, kdo má odpalovat.
(Příště: rušení při hře.)
