Golfisté nejsou roboti

~ Jste nejlepší český golfista, jenže hrajete za Německ o. Jak to s vámi bylo, je a bude?

V Česku jsem se narodil, už tady zase bydlím, mám českou krev i českou rodinu, ale německé papíry. Německo mi pomohlo, když jsme tam s tátou utekli, a i pro mé sponzory je lepší, když jsem německý hráč. Chtěl bych mít český pas, jenže s německým to dohromady nejde. Myslím, že vůbec není důležité, jestli se píše Alex Čejka - Germany, Czech Republic nebo třeba India.

~ Jak se tedy cítíte?

Těžko říct. Nechci tvrdit, že »půl na půl«. Spíš jako kosmopolita, protože nejčastěji jsem někde ve světě. Doma se cítím jako Čech, v Německu mluvím německy, a takhle jsem spokojený. Nemám s tím problém.

~ Jak vidíte úvod letošní sezony?

V začátku tělo ještě nestrávilo dva měsíce fyzické přípravy. Trénovat na Floridě by asi bylo přes zimu lepší, jenže potřeboval jsem si doma odpočinout. Moje hra byla letos asi lepší než výsledky. Loni jsem měl víc štěstí, ale letos jsem zatím prošel všemi cuty,což byl můj cíl, stejně jako skončit každý turnaj pod par. Těžko se to dalo provést v Kataru, kde celý týden fičel uragán a pod par skončili dva lidi. Zlepšil jsem dlouhou hru, ale mám krizi v puttování, které jsem trochu změnil.

~ Přestal jste a pak jste zase začal s kouřením.

Tělo holt bylo zvyklé po špatné,ale i dobré ráně na cigaretu, která najednou chyběla. Občas mi z toho ruplo v bedně. Hádal jsem se třeba se spoluhráči, když tvrdili, že jsem zahrál dobrý úder, a já si myslel opak. Na osmnácté jamce v Dubaji mi caddie podal jinou hůl, než měl, a já trefil vodu. Zvažoval jsem, jestli tu hůl mám o něj přerazit, nebo se uklidnit cigaretou, a zase jsem byl v tom.

~ Máte trenéra?

Mám, ale je to spíš kamarád, se kterým jsem vyrůstal v Německu. Dnes trénuje v Mnichově a občas se mnou cestuje. Točí mě na video, rozebírá se mnou švih a pomáhá mi s tím, co já nevidím.

~ Měníte často švih, panikaříte,když se vám nedaří?

Nepanikařím, ale každý profík na túře experimentuje. Nejsou to radikální změny,jen detaily třeba v držení, které laik ani nepozná. T řeba začnu turnaj upraveným švihem, ale ono to nefunguje a já se po dvou jamkách vracím ke starému.

~ Jak moc trénujete?

Turnaj je od čtvrtka do neděle,já přijíždím v pondělí nebo v úterý. Ráno si dám kbelík míčů na rozcvičení. Pak cvičných osmnáct jamek, to jsou čtyři hodiny. Následuje čtyři nebo pět kbelíků míčů na drivingu, krátká hra, hodina nebo dvě hraní kolem greenu a puttování. A den je pryč. Také po turnajovém kole jdu ještě trénovat.

~ Jste ranní ptáče?

Raději hraju ráno, protože nefouká vítr a máme dobré greeny. Vstávat v pět nebo v půl šesté na turnaji mi nevadí. Jsem zvyklý z domova, kde v šest venčím naše dva psy. Neflámuju, nikam nechodím, nejdu spát ve tři v noci.

~ V začátcích jste dokázal hrát turnaj v Německu a mezitím si přes noc odskočit na diskotéku do Mariánských Lázní.

To jsem jednou udělal a všichni o tom mluví a nikdy to nezapomenou. Byl jsem mladý. Z Norimberka to do Mariánek nebylo daleko, ale blbost to byla. Už jsem z toho vyrostl, je to pasé. Mám rodinu, takové věci si nemohu dovolovat.

~ Vzpomenete si, jak jste nestihl start turnaje?

To bylo druhý den na German Masters v Berlíně. Nebydleli jsme v oficiálním hotelu a já vezl spoluhráče půjčeným autem. Byl mezi nimi i Jonathan Lomas, vítěz Czech Open. Měl jsem začínat asi v osm, ostatní ještě dřív. První den jsem zahrál 67 ran, ale dobře na tom byli i ostatní. Vyjížděli jsme v půl šesté. Na hřiště to trvalo čtyřicet minut, jenže na dálnici jsme se zasekli ve čtyřicetikilmetrové koloně a na hřiště přijeli až někdy v půl desáté. Všechny nás diskvalifikovali. Nikdo ale nikom u nic nevyčítal. To se prostě stane.

~ Jsou golfisté na sebe přísní?

Sám si raději dám trestnou ránu, než bych byl v podezření, že jsem podváděl. Letos v A ustrálii se mi pohnul míček v džungli. Nikdo to sice neviděl, ale já to nahlásil, za kariéru už asi pošesté. To nedělám jenom já, to dělají všichni. Jednou se to vyplatí.

~ Jak si vybíráte turnaje?

Podle peněz a podle místa. Hrál jsem třeba v březnu v Dubaji a v Kataru, ale pak už jsem nejel na Madeiru. Je tam blbé hřiště i hotel, špatně se tam letí a nejsou tam zajímavé peníze. Jedu do Maroka, kde hraju léta. Lidi mě tam znají, platí mi letenky, hotel a ještě něco navíc. Není to velký turnaj, ale je tam slunce a dobré tréninkové podmínky. Pak samozřejmě hraju velké turnaje jako Loch Lomond, Irish Open, British Open, německou Deutsche Bank.

~ Kolik toho za rok stihnete?

Letos chci hrát osmnáct až dvacet turnajů. Někdy je třeba peníze oželet a dát si pauzu. Není to těžké rozhodování. Letos jsem třeba nejel do Brazílie, která je sice zajímavá, ale malý syn by nevydržel dlouhou cestu. Stačilo, když jsme letěli do Mnichova. Byl to chaos a let přitom trval jenom čtyřicet minut.

~ Můžete srovnat úroveň evropských a amerických turnajů?

To je jednoduché. V Americe hrají ti nejlepší golfisté, jsou tam lepší peníze, podmínky i servis. Na letišti vám dají k dispozici auto. V Americe je všechno levnější. Můžete si vybrat mezi dvaceti hotely, které stojí dvacet dolarů. Ne jako v Evropě, kde platím tři sta marek za pokoj. Hráč přijede do amerického klubu, má tam skříňku s vyrytým jménem, uvnitř čtyři krabice míčů, čtyři hole, které si objednal, nové boty. V Evropě musím prosit na kolenou, aby mi dali nový driver. V Americe je také pořád skvělé počasí, hraje se na superhřištích, kde mají neskutečně kvalitní greeny. Minimum odměn na turnaj je tam tři miliony dolarů. V Evropě máme jeden týden blbé počasí, druhý týden blbé hřiště, třetí špatné greeny, čtvrtý zase bunkery. A ještě se tady dává méně bodů do žebříčku než v Americe.

~ Lidé vidí jen příjmy golfistů, ale co výdaje?

Týden v Evropě mě stojí pět tisíc marek. Je v tom letenka, hotel, jídlo a patnáct set marek pro kedíka.

~ Caddies, tedy kedíci, dostávají od hráčů pevnou částku, nebo jdou na procenta?

Každý to má zařízeno jinak. Někdo bere deset procent na výhře,sedm procent za umístění v první desítce a pět procent za cut. Jiný zase má fixní částku pět až sedm procent z hráčovy výhry. Záleží na tom, jak je kedík dobrý a jak dlouho je s hráčem.

~ Jaké kvality musí caddie mít?

Nosit bag umí každý,to je to nejmenší. Musí hlavně přesně vědět, jak daleko pálím kterou holí, jaké rány umím proti větru, kam zahraju, když ránu narvu a když ji zahraju normálně. Musí si projít hřiště, zapsat vzdálenosti, kde je voda, kde aut. Musí umět číst sklon greenu. A hlavně musíme vedle sebe ladit a mít o čem spolu mluvit.

~ Kde hrajete nejraději?

Miluju sluníčko, takže v A ustrálii, Malajsii, Maroku... Docela mi vadí Anglie, Skotsko, Irsko. Bývá tam špatné počasí, jídlo i hotely. Tam jezdím nerad.

~ Na jakých exotických místech jste hrál?

Pro nás je to asi tam, kde mají kolem hřišť zvířata. V A ustrálii mě fascinovali klokani, kteří skákali přes fairway, v Malajsii jsem viděl na hřišti kobru, v Jižní Africe zase mají jezírko hned vedle greenu a u něj dvacet tlustých krokodýlů. Zajímavé byly opice v Malajsii. Jakmile tam něco necháte bez dozoru, vezmou to. Zažil jsem, jak jeden golfista málem přišel o mobilní telefon. Opice mu ho odnesla na strom. On nevěděl, jak ho dostat zpátky. Půjčil si spoluhráčův mobil a zavolal na své číslo. Opici to zazvonilo v ruce, lekla se a upustila mobil na zem.

~ Jak dlouho si profesionál zvyká na nové hole? To je individuální. Bernhard

Langer si zvykal dva roky na Pingy a teď se zase vrátil k W ilsonu. Mně je to úplně jedno. Jako kluk jsem totiž měl každou hůl jiné značky.

~ S čím hrajete teď?

Driver Ping, trojka a pětka dřevo Callaw ay, trojka až w edge Ping, sand wedge a lob w edge Cleveland, putter Mizuno. I dnes to mám docela pestré. Všechno to jsou ale normální, neupravené hole, které koupíte v Americe v každém krámě. Jenom mám docela tvrdé shafty, se kterými by každý amatér hrát nemohl.

~ Co nosíte v bagu kromě holí?

Záleží na tom, kde hraju. Tam, kde je vedro, vlastně nic nepotřebuju. Mám s sebou dvacet rezervních rukavic, patnáct míčků, malý ručník, týčka, rezervní tkaničky, náplast, mince na markování. V Evropě, kde prší, je to navíc oblek do deště pro mě i pro kedíka, větší ručník a také obal na bag proti dešti.

~ Ještě vzteky lámete hole?

Už ne.

~ Ale lámal jste.

To bylo jednou. Byl jsem trochu vytočený. Po 33 jamkách ve Španělsku jsem vedl turnaj, ale skončil jsem poslední. Přijel





Alex Čejka
Narozen 2. prosince 1970 v Mariánských Lázních. V devíti letech emigroval s otcem přes Jugoslávii, Itálii a Švýcarsko, usadili se v Mnichově. Hraje za Münchener Golf Club a reprezentuje Německo.Od 1997 žije v Praze.Manželka Mirka, syn Philip Alexander (1998). Profesionálem od 1989. Nejlepší sezonu měl v roce 1995, kdy vyhrál tři turnaje European PGA (Volvo Masters, Hohe Brücke Open a Turespaňa Masters Open de Andalucia) a skončil šestý v evropském žebříčku Order of Merit. Vyhrál také KB Golf Challenge 1997 na Karlštejně. Čtyřikrát hrál týmové soutěže Alfred Dunhill Cup a World Cup.