Minulost nedávala Jasonu Dayovi moc šancí na vítězství. Ve dvanácti ztratil tátu. V městečku Beaudesert z něj rostl grázl. Máma neměla peníze ani na opravu sekačky či bojleru. Předloni mu tajfun Hayian na Filipínách zabil osm příbuzných. Když už se přiblížil velkému vítězství, obvykle se sesypal.
On ale navzdory protivenstvím v neděli v USA vyhrál PGA Championship, poslední major roku.
Naposledy uklidil míček do jamky. Objal svého caddieho, na kterého coby výrostek drze štěkal. Pochoval v náručí tříletého synka Dashe, který za ním přiběhl na green. Objal těhotnou manželku. A z očí mu tekly slzy. „Nečekal jsem to, ale vyvalilo se ze mě tolik pocitů,“ řekl.
Vzpomněl si, jak v šesti dostal hůl, kterou otec Alvin našel na smetišti. Malý Jason se s ní oháněl nesmírně šikovně a Day senior, jenž dřel na jatkách, se kasal, že jeho hoch jednou bude sbírat poháry.
Jason Day ve třetím kole major turnaje PGA Championship...
...a o den později už s obrovitou stříbrnou trofejí pro vítěze.
Skonal však na rakovinu. Jason začal pít, rval se. Hledal způsob, jak ze sebe vyplavit vztek a žal. Máma Dening, narozená na Filipínách, věděla, že musí něco udělat. Ale co?
Bída u nich byla jako doma. Dening kosila trávu na dvorku mačetou. Pokud se její tři děti potřebovaly vysprchovat, ohřála jim vodu na plotně. Vzala si druhou hypotéku na dům a ještě si půjčila od švagra a švagrové, aby mohla potomkovi zaplatit pobyt v golfové akademii.
V ní pracoval Colin Swatton, jehož Jason hned poslal do háje. Jenže našel odvahu se mu před ostatními omluvit a vkročil na cestu spasení.
Day tvrdí, že se Swatton stal jeho druhým tátou. Pomáhal mu jako trenér i rádce, teď mu nosí hole. Vytrvale ho podporoval, když na velkých akcích skličujícím způsobem kazil závěry. „Tolikrát jsem byl blízko a nezvládl to,“ řekl Day po vysilující pouti za titulem v Kohleru na břehu Michiganského jezera.
Na třetím majoru v řadě vstupoval do posledního kola z prvního místa. Devětkrát se předtím na nejslavnějších turnajích vměstnal do Top 10. Třikrát byl druhý. Nikdy nevyhrál.
I proto mu v mysli rejdily pochybnosti: Možná na to fakt nemám. Na hřišti Whistling Straits posetém písečnými bunkery ho pronásledoval americký fenomén Spieth. Kdekdo tipoval, že se 27letý Day znovu složí. Chyba!
„Nedal mi šanci, zvládl to jako šampion,“ uznal gentleman Spieth, jenž zůstal o tři rány zpět, přesto na světovém žebříčku přeskočil dosud vedoucího McIlroye.
„Psychicky i fyzicky jsem dřel na hranici svých možností,“ líčil Day. Svůj výsledek stlačil na minus 20 a překonal majorový rekord Tigera Woodse, jehož kniha jej kdysi přiměla, aby makal víc než jiní.
Australané jsou na něj hrdí, zosobňuje národní ctnosti. Předhazují ho tenisovému floutkovi Kyrgiosovi, jenž tropí ve světě ostudu. Day se nepoddal drsnému osudu. „Kdyby táta neumřel, kdo ví, co bych dělal? Asi nic moc... Boural bych maso jako on. Ale když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné.“
