Fanoušci na stadionu nic takového nevěděli a neřešili. „Gabriela Sukalovááá!“ řval na ni z tribuny zavalitý Nor v kostýmu komiksového hrdiny Obelixe, když se kolem něj mihla při tréninku. Kdekoliv se zjevila, přitahovala na sebe pozornost – a zdaleka ne jen kvůli svým netradičně zrzavo-oranžovým vlasům.
Ve středu večer v hotelu brnkala na klavír. Čistila si hlavu.
Ve čtvrtek odpoledne si při nástřelu postěžovala, že jí lyže drhnou. „Lyže neřeš. Kluci ze servisu na tom dělají,“ hned ji pacifikoval kouč Ondřej Rybář. Věděl, co na ni platí.
Tak tedy jela. Sestřelila napoprvé všechny terče a jedinkrát nemusela dobíjet, což nemohly říci ani Dorinová, Wiererová či Hildebrandová a s výjimkou Polky Gužikové (která však pomaleji běžela) ani žádná jiná biatlonistka z první patnáctky Světového poháru.
DRUHÁ PŘEDÁVKA. Gabriela Soukalová posílá na trať Michala Šlesingra.
Soukalová zaznamenala třetí nejrychlejší ženský úsek dne a nebýt kratičké krize, která ji po zběsilé stíhačce postihla ve třetím kole, mohla být i absolutně nejlepší ženou štafety.
Sjela půl minuty a vytáhla Česko z 12. na 5. místo, přestože později vykládala: „Bylo to pro mě hrozně těžké, přece jen jsem během závodní pauzy odvykla bolesti. Sníh se zrcadlil, obtížně se na něm drželo, nohy dostávaly zabrat. Ale na trati jsem se postupně probrala. Byla to taková zdařilá léčba šokem.“
Což je i ta úplně nejlepší česká zpráva ze smíšené štafety. Gabriela Soukalová je připravena bojovat také v individuálních kláních v Oslu o medaile.
„Ani šesté místo štafety není na začátek špatné. Nemáme se za co stydět,“ ujišťovala.
Její výkon je příslibem, že u šestých míst v Oslu zůstat nemusí. Čeká ji pět dalších závodů, pět medailových šancí.
