Už nakoukla do světové špičky a české fanoušky okouzlil sport, kde se běh na lyžích prokládá střelbou z malorážky. A blonďatá kráska ukazovala, že není jen sportovkyní, jejíž svět se točí kolem terčů a lyží.
Na závěr mistrovství světa, které v roce 2013 hostilo Nové Město na Moravě, předvedla umělecké vlohy. Bylo to vyústění sázky s trenérem Šikolou: Pokud získáš medaili, zazpíváš! Už po prvním dni a bronzu ze smíšené štafety měla jasno a na pokoji mohla nacvičovat na veřejné vystoupení.
„Bylo to podobné, jako když stojíte na startu a nevíte, jak se závod vyvine,“ usmívala se biatlonistka ještě s dívčím jménem Soukalová.
Původně si chtěla střihnout písničku od Anety Langerové. Nakonec si vybrala song Don’t Speak od No Doubt, aby jí rozuměli i zahraniční fandové. Před zaplněnými tribunami spustila. Možná jí pár tónů ujelo, ale vděčné publikum bouřilo.
Rostoucí popularitu biatlonového objevu potvrdili čtenáři iDNES.cz, kteří bezprostřední slečnu vyhlásili nejhezčí ženou mistrovství. „Asi mě neviděli zblízka,“ rozesmála se.
A vážněji dodávala: „Těší to, ale asi mi dávali hlasy, že jsem domácí. Já jsem holka krev a mlíko, já bych nemohla být modelka.“
Sakryš, sakryš, sakryš
Na další velkou akci cestovala česká biatlonistka už jako medailová kandidátka. První závod na olympiádě v Soči se jí ale hrubě nepovedl, ve sprintu obsadila až 29. místo.
Slzy? Zklamání? Vztek? To není styl Koukalové. Smála se, dělala si ze sebe srandu a vykládala, jak si třemi chybami na ležce odstřelila slušnější umístění.
„Říkám si sakryš, sakryš, pak dvě dobrý. Sakryš. Tomu se říká konec závodu, to je úplně jasný. I kdybych letěla jako Bůh, tak s tím už nic neudělám,“ líčila. Radost chtěla udělat alespoň mamince, která jí fandila přímo u trati. „Jedu aspoň pro ni. Když už jela tak dlouhou cestu, tak jí to musím aspoň takhle vrátit.“
Jsou vidět moje kalhotky?
Hned po následujícím olympijském závodě zase perlila. Po stíhačce se z 29. pozice vyhoupla na čtvrté místo. Jen pár vteřin chybělo k medaili a Koukalová překvapila: „Možná kdybych si pořád neupravovala kalhotky, tak bych o 0,01 sekundy mohla jet rychleji.“
Potom se smíchem vysvětlovala, že potíže se spodním prádlem způsobily bílé olympijské kombinézy. „Musely jsme si pořídit něco, aby nebylo moc vidět. Byla jsem opatrná a nechtěla jsem, aby servismani a lidé kolem trati viděli... Viděli to průhledný. Tak jsem si to (kalhotky) pořád musela narovnávat.“
Ze Soči nakonec odjížděla se dvěma olympijskými stříbry. Druhá dojela v závodě s hromadným startem a na stupně vítězů pomohla i smíšené štafetě.
Startujeme! Ale kde je Gábina?
Už jako olympijská medailistka, která chytila parádní formu, závodila o rok později na Světovém poháru v Ruhpoldingu. Blížil se start závodu s masovým startem, jenže místo české reprezentantky zůstávalo prázdné.
„Kde vězí!?“ trnuli čeští fandové u obrazovek.
Až opakované záběry německé režie ukázaly, jak se Koukalová prodírá mezi soupeřkami ke startovacímu místu, když se mezitím ozval startovní výstřel.
A po závodě jako tradičně usměvavá dáma vysvětlovala zmatky, které vznikly pár minut před startem. „Cestou jsem ztratila nacvakávací poutko z hole. Asi jsem si ho předtím úplně nedocvakla, jak jsem měla plné ruce lyží a holí,“ líčila Koukalová.
„Běžela jsem zpátky hledat to poutko, přes celý tunel. Dlouho jsem ho nemohla najít, už jsem si myslela, že ho někdo sebral. Až jsem si ho konečně všimla, že mi vypadlo v nenápadném místě před vchodem do tunelu. Rychle jsem s ním utíkala zpátky na start, ale nebyla jsem tam v tu nejvhodnější chvíli.“
Zase ta prokletá hůlka. Zapomněla ji na střelnici
Její roztržitost se projevovala i při závodech. Před třemi lety ve sprintu opět v německém Ruhpoldingu ztratila vítězství o 0,3 vteřiny!
Důvod? Při odjezdu ze střelnice „zapomněla“ hůlku, pro kterou se musela vracet na střelecký koberec. „Přišla tam o pět šest vteřin,“ vypočítával šéftrenér Ondřej Rybář.
Nebyla to její jediná patálie v sezoně. Ale nemuselo ji to příliš mrzet, neboť na konci zimy jako druhá Češka v historii získala velký křišťálový globus pro celkovou vítězku Světového poháru.
Pohoda a leháro na sněhu
Její soupeřky nazouvaly lyže. Soustředily se. Koukalová si lehla na sníh a slunila se. Pohoda, relax. Jen pár minut před startem!
V Anterselvě v hromadném závodě před dvěma lety dojela nakonec na třetím místě i poté, co kilometr jela pouze s jednom hůlkou. „Bylo složité držet kontakt se závodnicemi, které měly na rozdíl ode mě hůlky obě,“ smála se.
Manko z běžecké části tehdy naháněla na střelnici, kde nezvykle patřila mezi nejrychlejší. „Fakt? Já? To snad není ani možný,“ žasla.
Utajená tříska na šampionátu
Byla to původně prkotina, kvůli které ale málem přišla o největší jednorázový úspěch v kariéře. Na soustředění před šampionátem 2017 u oběda smýkla rukou po dřevěné lavici a vrazila si do ní třísku. Tu sice vzápětí vytáhla, ale rána se později zanítila.
A otékající palec ji začal omezovat. „Gábina nemohla ani otevírat závěr malorážky a kvůli bolesti jezdila už jen s jednou hůlkou,“ vyprávěl kouč Zdeněk Vítek. Místo do Hochfilzenu zamířila Koukalová do Česka za doktorem Dobešem, který jí ránu ošetřil.
Pár dní nato Koukalová získala na mistrovství světa zlato ve sprintu. Byl to její první a jediný individuální triumf na velké soutěži v kariéře.
Další už nepřidala. Následující olympijskou sezonu vynechala kvůli potížím s lýtky, přerušila úspěšnou kariéru. Po hrách v Koreji vydala i knížku Jiná, v níž se mimo jiné rozpovídala o dalších zdravotních problémech.
V úterý potvrdila, že se k biatlonu už nevrátí. Ale na její závody a historky se bude dlouho vzpomínat.
