Ve formulích jsem začala závodit, když mi bylo 16, takže jsem neměla žádné návyky z auta, nebyla
jsem například zvyklá koukat do zrcátek, protože
u motokáry žádná nejsou, vzpomíná Gabriela Jílková.
| foto: ARCHIV, Bauer Media
Tatínci soupeřů těžce skousávali, že jsem žena, říká špičková závodnice
Ve svých čtyřiadvaceti letech má za sebou 16 let závodění od motokár přes formule a cestovní vozy až po GT auta. Je mladá, krásná, usměvavá a také velice rychlá. Aktuálně se Gabriela Jílková rve o svůj návrat do reálného závodění, ve kterém – jak sama věří – neřekla ještě poslední slovo.
Jak se stane, že malá holka místo toho, aby si hrála s panenkami a měla takové ty holčičí zájmy, začne jezdit motokáry? Začalo to tak, že jsem byla s rodiči na dovolené v Chorvatsku a jezdili jsme k moři okolo motokárové půjčovny. Koukala jsem se na ni z okýnka a přála jsem si to zkusit. Jednou jsme tam zastavili, svezla jsem se a nemohli mě z motokáry dostat ven, chtěla jsem pořád jezdit. Museli jsme pak do půjčovny jezdit každý den. Všiml se mě i majitel, líbilo se mu, jak jezdím, a přišel za mými rodiči s tím, že kdybychom chtěli, tak se v motokárách jezdí různé závody a že by nám s tím pomohl. S rodiči jsem vyrazila podívat se na závody mistrovství České republiky a následující sezónu jsem už začala jezdit. Poprvé jsem v motokáře seděla v pěti letech, a protože závodní licenci jsem mohla mít až od osmi let, do té doby jsem pořád trénovala.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
