Kdepak, z druhé ligy jeseničtí futsalisté definitivně vyrostli. Východní skupinu ovládli s náskokem patnácti bodů, ze šestnácti zápasů jen jedinkrát prohráli, navíc v okamžiku, kdy zjistili, že mají titul jistý. A to své domácí zápasy kvůli nevyhovující hale odehráli v Mikulovicích. Stejně jako v minulých letech proto musí řešit, zda si podat přihlášku mezi elitu.
Jenže zatímco loni ji vrátili nevyplněnou, protože hrát mimo Jeseník pro ně nemělo smysl, letos je situace jiná. Ze staré haly po nástupu demoliční čety zbývá už jen skelet a na jaře by měla začít stavba nové. Podle ideálního scénáře bude Gamaspol už na podzim před svými fanoušky v Jeseníku bojovat o body v Chance futsal lize. Jisté to však zdaleka není. „Až budeme mít všechny informace, předstoupíme s nimi před hráče a ti si rozhodnou, co chtějí,“ říká předseda AC Gamaspol Jeseník Jiří Gnida.
Druhou ligu jste po roce opět ovládli. Není to už rutina, zvlášť když to bylo tak jednoznačné?
Z titulu je vždycky radost, to se neomrzí. Ze sezony jsem měl obavy. Není jednoduché, když dvakrát odmítnete postup, tak jsem se bál o motivaci. Hala stále ještě není, takže to, že jsme v sobě morálku našli, z toho dělá možná nejcennější vítězství.
Mrzí vás jediná porážka s béčkem Tanga Hodonín?
V sobotu v deset hodin večer jsme se dozvěděli, že díky porážce jiného týmu máme titul. A ráno jsme jeli na tento zápas. Někteří kluci k tomu nepřistoupili, jak by měli, a prohráli jsme. Svým způsobem je chápu, ale vzbudilo to z mé strany určité emoce, protože jsem nechtěl prohrát v Hodoníně a pak poslouchat, že na nás stačí vzít tři hráče zA týmu, jak jsem se pak dočetl v diskusích. Ale jsem rád, že jsme neovlivnili soutěž. Poslední kolo jsme hráli na Baníku, který si to rozdával s Vyškovem o druhé místo. To má přitom velkou hodnotu, protože může znamenat postup do Chance futsal ligy, vždyť nikde není napsané, že postup znovu neodmítneme. Nechtěli jsme tento souboj ovlivnit a to se nám podařilo. (Jeseník na Baníku vyhrál 4:2 – pozn. red.)
Náskok patnácti bodů na druhý Vyškov je obrovský. Ukazuje, že už je vám druhá liga příliš těsná?
Já tomu věřím. Ale skok do první ligy je obrovský, a dokud se neporovnáme, nemůžeme to tvrdit. Zůstat však ve druhé lize už by bylo hodně kontraproduktivní. Pokud jsem v tom viděl před rokem ještě nějaký smysl, že by nám setrvání ve druhé lize neublížilo, tak letos už ho nevidím. A mám z toho obrácené obavy – pokud bychom ve druhé lize zůstali, už by to nedopadlo dobře a myslím, že bychom dominanci ztratili. Kluci musí mít něco před sebou.
Všechno tedy směřujete k postupu?
Pro nás bude směrodatné, až se na konci března otevřou na radnici obálky s nabídkami firem na stavbu haly. Město některou vybere a kromě ceny v ní bude i termín dokončení. Na to my strašně čekáme. Pokud to vyhraje nabídka s nízkou cenou, ale s datem otevření 31. března 2018, tak je to pro nás úplná tragédie. Ale hala by se podle dokumentace neměla stavět dlouho, není to nic, co by nemohlo vyrůst za půl roku. Pořád žijeme v tom, že pokud bude hotová do konce roku, tak se s hráči pobavíme, jestli jsou ochotní odehrát nějaké zápasy v náhradní hale v jiném městě, kterou už máme i vybranou.
Musíte se kvůli postupu zabývat i sháněním financí?
Řešíme jen halu, ale otázka postupu neleží na mně. Nemám problém skočit do auta a jet na zápas ven. To kluci se budou muset kousnout a hrát domácí zápas třeba sto kilometrů daleko. Jsme amatéři, nebudeme si nic nalhávat. Chodí do práce, mají rodiny, takže je to těžké.
Co když se stavba haly protáhne až do příštího jara?
V tom případě je tu ještě úplně poslední varianta – spojit se s jiným klubem. Kontaktovaly mě dva týmy, které by chtěly jít do první ligy, ale potřebují hráčsky vypomoct. Zase by si to ale rozhodli kluci, dopředu však vím, že s tím budou mít problém. Také by mohli chtít zůstat ve druhé lize a postup znovu vykopat, protože to už hala v Jeseníku bude. Ale tohle jsou úplně poslední varianty.
Jste nervózní, jak vše dopadne?
Naopak, mě to nechává v klidu, protože to neovlivním. Ani moc nepřemýšlím, jestli jít do první ligy, nebo ne. Nechám to rozhodnutí na klucích. Pro mě to určitě je výzva a vidím, že by bylo špatné zůstat ve druhé lize. Ale pokud chlapi neřeknou, že to odmakají a dají tomu všechno, tak se tam nehrneme. Hrát před cizími lidmi nebude jednoduché. Věřím, že u nás bude hala narvaná po strop a pro Jeseník bude atrakce, když přijedou Španělé a Brazilci. Když jsme hráli v Mikulovicích, kde je 250 míst, stávalo se, že jsme museli přestat prodávat lístky, protože nebylo kam. Domácí prostředí nám může strašně pomoct. Chci jít do první ligy s tím, že budu přesvědčený o tom, že tam nebudeme pro legraci, a ne se od prvního do posledního kola zachraňovat.
Zmiňujete, že budou rozhodovat hráči. To je v klubu opravdu taková demokracie?
Mně strašně nadávají, že u nás není nic demokratické a nic s nikým neřeším. Ale tohle je natolik zásadní věc, že si ji musí rozhodnout hráči. Pro mě není problém postoupit do první ligy, jsem schopný jet kamkoliv na zápas. Ale nedovolím si překopat životy hráčům. Jsme amatéři, příprava bude muset být o sto procent větší a k tomu přijdou daleké cesty, časově to bude daleko náročnější. To si musí hráči sami říct.
Asi však od žádného z nich po třech titulech ve druhé lize neuslyšíte, že nechce postoupit.
Když jsme se o tom bavili loni, kdy hala byla v nedohlednu, tak to bylo padesát na padesát, možná převažoval i názor nehrát první ligu. I já jsem to doporučoval. A hráči to vzali, i když pět šest jich z toho bylo špatných. Dnes to ale bude úplně jinak. Když bude termín otevření haly rozumný, tak věřím tomu, že první ligu budou chtít. Ale nebudu je ovlivňovat žádným směrem.
