Přestože tak Chrudimi i na čtrnáctý pokus unikl prestižní postup do Final Four soutěže (ve skupině D skončila až třetí, přičemž dál pokračuje pouze vítěz), podle Slováčka v tvrdé konkurenci elitní fáze Ligy mistrů obstála se ctí.
„Těžko říct, jak by to celé dopadlo, kdybychom předtím uhráli nějaký bod s Pescarou. Můžeme se o tom bavit, jak chceme, ale už to nevrátíme. Do Final Four jsme se bohužel zase nedostali, ovšem myslím, že se v Elite round nemáme za co stydět,“ řekl 28letý Slováček.
Je jasné, že jste po porážce s Kairatem zklamaní. Vylepšil náladu alespoň vyhraný druhý poločas?
Ani nevím. Trochu možná jo, ale první jsme odehráli příšerně, byli jsme takoví ustrašení. Nebyli jsme to my. Mě osobně to hodně mrzí. Nepodali jsme dobrý výkon, z mé strany to taky nebylo ono. V kabině jsme si řekli, že takhle to nejde. Ve druhém poločase už jsme Kairatu myslím byli víc než rovnocenným soupeřem. Začali jsme předvádět to, co se od nás čekalo. Za ten můžu být na náš tým pyšný.
Co přesně jste po přestávce ve hře změnili? Bylo to jen v tom, že jste si začali víc věřit?
To ne. Kairat nás v první půli presoval, my z toho nedokázali ani vyjet. Báli jsme se nahrát, abychom neudělali nějakou chybu. To byl ten hlavní problém. Po pauze jsme si vyměnili pár přihrávek, a už to šlo. Místy jsme pak Kairat dokázali i dostat pod tlak, vytvářeli jsme si nějaké šance. Měli jsme i na to, abychom srovnali na 3:3, ale bohužel jsme zase dostali gól ze standardní situace. Takové byly snad tři, to je s takovým soupeřem hrozně těžké otáčet.
Dá se říct, že váš gól byl důkazem, jak vyzrát na obranu Kairatu i předtím Pescary? Brejk, pak přihrávka na šířku hřiště a okamžité zakončení do odkryté branky? Protože jejich gólmani mají skvělé reflexy a se střelami z dálky si očividně věděli rady...
S Kairatem to byl jiný zápas než s Pescarou. Pescara nám dala na začátku gól a pak vycházela ze zajištěné obrany. My museli a oni spíš chodili do brejků. Šance jsme však měli. Tohle byl zápas, kdy Kairat hrál a ty brejky jsme měli my. Ale oni jsou extra mančaft, už několik let se pravidelně dostávají do Final Four a obracet s nimi zápas za stavu 0:3 je nesmírně těžké.
Brzký gól, už ve druhé minutě, vám ovšem dal i Kairat.
Řekli jsme si, že si budeme dávat pozor na standardky, že to perfektně trefují. Viděl jste, Rangel to napálil z patnácti metrů do šibenice... Těžko to někomu vyčítat - to je prostě individuální kvalita těch hráčů, kteří umějí takhle vystřelit.
Nastoupili jste bez Bagatiniho a Évertona. Nakolik se to podle vás projevilo?
Jsou to dva nejlepší hráči, tahouni mančaftu. Bagatini na pivotu podrží neskutečných balonů, má zkušenosti. Éverton hrál několik let v Kairatu, toho soupeře zná a je schopný přejít protihráče jeden na jednoho. V tomhle chyběli. Ale kluci, co hráli, je výborně zastoupili. Je to škoda, ale nemůžeme tvrdit, že kdyby byli k dispozici, že vyhrajeme.
V závěru jste ani nezkusili power play - bylo to právě z důvodu jejich absence?
Je pravda, že jsou v ní stěžejními hráči, možná i proto jsme do toho nešli. Ale my jsme si šance vytvářeli i bez power play. Škoda jen, že tam něco nespadlo.
Když se ohlédnete za vyzněním skupiny, je třetí místo vzhledem k obrazu hry spravedlivé?
Zápas s Pescarou byl vyrovnaný, ale prohráli jsme ho. S Kairatem jsme podlehli taky, takže to třetí místo je zasloužené.
Dost vás srážela koncovka, že? Když už jste se dostali do velké šance, balony často létaly i hodně mimo.
Proti Pescaře určitě. S běloruskou Lidou pak Mammarella (brankář Pescary) dostal góly, kdy se mu to tam nějak odrazilo, ale nám ten den proti němu štěstí nepřálo.
Nakolik se atmosféra na zimním stadionu shodovala s vaším očekáváním, když jste se dozvěděli, že budete skupinu pořádat?
Jsem překvapený, že přišlo tolik lidí na všechny tři zápasy. Myslel j sem, že přes tisíc dorazí jen na poslední zápas s Kairatem, kdy jsme chtěli hrát přímo o postup. Kdyby nám bývalo stačilo vyhrát třeba jen o gól, mohlo jich možná přijít ještě víc. Fakt, že jsme museli vyhrát o čtyři góly, už mohl řadu lidí odradit, asi nám nevěřili a odepsali nás. I přesto bych chtěl poděkovat všem těm, co si na chrudimský zimní stadion našli cestu a fandili nám po všechny tři dny. Věřím, že viděli kvalitní futsal evropské úrovně.
