Chtěl zmizet od bílé stopy.
Ale nedokázal to. V Doutníčkárně doma u Neumannové se v létě nechal zlákat k návratu na poloviční úvazek.
Proháněl ji na severském soustředění, než dva dny před pohárovým závodem v Gällivare odletěl domů.
"Už bych tam byl zbytečný. Je to bourák, závod si ukočíruje sama," vyhlásil.
Vítězná Neumannová pak v cíli přiznala: "Chybělo mi to Standovo emotivní povzbuzování. Je příjemné, když skáče a křičí kolem trati." Kouč však seděl doma ve Stachách u televize.
Nebylo vám nakonec líto, že jste v Gällivare chyběl?
Ne. Já si Kateřiny užil natolik, že už jsem to nepotřeboval. Ona se beze mě objede.
Sledovat její závod v televizi – to se vám snad nikdy nepřihodilo. Nebo se pletu? Možná jednou za život, když jsem byl nemocný – už ani nevím kdy. Jinak jsem ji vždycky doprovázel. Ale letos jsem v jiné pozici, vlastně jen kondiční trenér.
Užil jste si závod u obrazovky?
Moc ne, protože přenos byl šílený, nejméně čtvrt hodiny tam vysílali jen záběry do lesa, panoráma hor a fandící diváky. Také český komentář na Eurosportu byl o ničem.
Když jste uviděl Kateřinu v záběru na mezičase, co jste si pomyslel?
Její frekvence svědčila o tom, že jede na vítězství. Nevzrušovalo mě, že vede Folisová. Ta umí jen tři kilometry a pak se zakyselí.
Byl jste před závodem přesvědčen, že Kateřina vyhraje?
Počítal jsem s tou možností. Letní přípravu měla excelentní. Na severu jsem viděl, že je na tom dobře. Navazuje na olympijskou sezonu. Navíc hodně soupeřek ubylo. Čepalovová, Kurkinová, Baranovová a Paruzziová jsou buď těhotné, nebo skončily.
Připadá mi podle hlasu, jako byste je postrádal...
No, naštěstí jsou tu ještě Björgenová, Šmigunová a Kuitunenová, s těmi se budeme prát. Jinak by ta sezona byla o ničem. Když chybí kvalitní pole, závody ztrácejí kredit. Musí být nějaký tlak, abychom vítězství neočekávali na každém rohu.
Kateřina se letos rozhodla usilovat o celkové vítězství ve Světovém poháru. Má ne něj?
Nejde o utopii. Dohodli jsme se, že to zkusí – a když to nepůjde, soustředí se raději na mistrovství světa v Sapporu. Žádný stres, bereme tu sezonu v klidu, jak půjde život a zdraví. Svěťák je hodně o sprintech, co se běhají na těch komicky krátkých tratích. Katka v nich zaboduje spíš jen sporadicky, zatímco Marit Björgenová má sprinty a delší distance vyvážené.
Takže jedinou vaší šancí je vyhrávat o překot na delších tratích?
Tak. Záleží i na strategii Marit. Může být vystrašená loňskými zdravotními trably. Slyšel jsem, že uprostřed sezony měsíc vypustí. Ale nevěřím tomu. Určitě chce vydělat za vyhraný svěťák nějaké drobné. Od Fischera by dost možná vyinkasovala pěknou prémii. Doba už je taková. Dřív se lyžovalo jen pro radost a pro krásu. Teď z toho udělali finanční dostihy a byznys.
A pro co lyžuje Kateřina?
Pro všechno. Pro radost i pro peníze. Kdyby je nechtěla, byla by hloupá. Olympijské vítězství jí dopomohlo k lepším smlouvám. Ale to už není moje záležitost.
Připadá vám jiná?
Je uvolněnější a má strašnou chuť závodit.
Což dřív neměla?
Dřív na ni doléhal před velkými závody stres, přestože se to snažila skrývat. Taky řešila různá zranění, neměla zázemí, žila sama. Teď má vše: rodinu, zdraví, formu. Připadá mi úžasně vyrovnaná. Jistě, může ji během sezony sklátit cokoliv, ale momentálně pro ni všechno hraje.
Na jaře jste se rozešli, potom vás znovu přemluvila, abyste s ní trénoval. Co tehdy rozhodlo?
Nevybrala si žádného jiného trenéra, proto mě oslovila, jestli bych jí částečně znovu nepomohl. Ale především mě přemluvila manželka. Já už motivaci neměl.
Proč ne?
Chtěl jsem pryč od lyžování, úplně se od něj oprostit – jenže manželce to přišlo líto. Přála si, abych pokračoval. Přece jen jsme s Kateřinou něco strávili. Takže teď dělám lyže s Kateřinou sice naplno, ale zároveň s tím, že už nechci být pořád v tom cirkuse. Mám ho plné zuby. Život není o svěťácích.
Čemu byste se věnoval, kdybyste opravdu utekl od lyžování?
Měl jsem tři varianty. Nechci je rozebírat.
Jak často s Kateřinou budete? Na kolik závodů pojedete?
Doma s ní budu trénovat pořád, absolvujeme spolu i dlouhodobější soustředění. Závody si vyberu operativně.
Jaké vás lákají? Třeba Holmenkollen, kde nikdy nevyhrála?
Já už to mám za posledních 15 let všechno sjeté. Ani Skandinávie mi už nic neříká, divácky to tam trochu uvadlo. Nejlepší svěťák se teď pořádá u nás v Novém Městě a tam samozřejmě budu. Zato na mistrovství světa v Sapporu určitě ne. Ta země mi k srdci vůbec nepřirostla. A v Sapporu to bude ještě horší a umělejší než v Naganu. Mám za úkol Kateřinu pořádně připravit na šampionát. Těch pár pomocných tréninků už tam zvládne sama.
V únoru jste po olympijském triumfu řekl: Uzavřeli jsme tu knihu zlatým písmem. Čím je tedy pro vás letošní sezona? Dodatkem?
Nadstavbou. Rokem Kateřiny. Příjemnou záležitostí. To zlaté písmo jí nikdo nevezme, ta zlatá tečka z Turína je jasná. Jistě, bude chtít letos vyhrát svěťák, pobrat v Sapporu nějakou tu medaili, nezklamat národ ani sebe. Ovšem zároveň už je jinde. Když se to nepovede, tak se to nepovede. Olympijské vítězství stejně nemůže nic nahradit ani navýšit. Basta fidli.
