Teď tohoto borce může vidět několikrát v létě cyklistická veřejnost na šumavském Špičáku. V místním bikeparku se stane instruktorem na sjezdových trasách. A co vidět! S Gaspim, jak se sympatickému bikerovi říká, si můžete i zajezdit a odkoukat od něj třeba i pár triků.
"V kempech uvítáme všechny věkové kategorie, od začátečníků po pokročilé jezdce. A jeden víkend bude speciálně věnovaný holkám," zve Gasperotti na Špičák. Na kempy si udělá čas, i když jinak má rozlétáno. Minulý týden se vrátil z Utahu, příští jede sjíždět skály v Oregonu...
Proč jste si pro kempy vybral právě trasy na šumavském Špičáku?
Bikepark na Špičáku byl vůbec první, který v Česku vznikl. Je tu sice Špindl, Liberec a další resorty, kde ale teprve teď bojují s ochranáři. Kluci ze Špičáku už jsou dál a já tu můžu fungovat jako promotér projektu simpleride bikeové školy naprosto v pohodě.
Bikeová škola bude tedy na Špičáku fungovat jen čtyřikrát za sezonu v rámci kempů?
Ne, i návštěvník, který přijede v týdnu, může využít pomoci instruktora a půjčovny kol. A v kempech si pak účastníky rozdělíme podle dovedností. Špičák nabízí ideální podmínky. Je nejen nejlepší v republice, ale má našlápnuto k tomu být mezi nejlepšími v Evropě.
Kdo je typický účastník freeridového kempu? Představuju si sedmnáctiletého kluka. Mýlím se?
Horská kola jsou jeden z nejrychleji se rozvíjejících sportů. A typický klient se těžko definuje. Máme třeba manažera, který přijede s kolegy, zažije adrenalinový víkend a stane se stabilním bikerem. Nebo jsem měl tři barmanky, které měly tak dlouhé nehty, že jsem jim musel půjčovat rukavice velikosti XXL. Nejmladší účastník byl zatím osmiletý, nejstaršímu bylo 53 let.
Špičák má zatím dvě bikeové trasy, letos otevře třetí. Může opravdu přijít člověk, který v terénu z kopce na kole v životě nejel a věřit, že ze Šumavy odjedete celý?
To je jasné. Opravdu to není nic nebezpečného. Za dohledu instruktora, s potřebným vybavením a informacemi co a jak to je naprosto bezpečná záležitost. Loni jsme neměli v kempech jediné zranění.
A není to pro borce vašeho kalibru, který sjel na světě všechno možné a má za sebou možná desítky zranění, trochu nuda?
To bych neřekl. Je to zas další fáze, předávat zkušenosti dál.
Špičák v srpnu také hostí Evropský závod ve sjezdu horských kol. I když už sjezdy nejezdíte, nelákalo vás se na domácí půdě postavit na start?
V srpnu jsem v zahraničí, ale stejně bych nejel. Závodně jsem sjezdoval deset let a už mě to honění za časem přestalo bavit, nenakopávalo mě to dál. V Kanadě jsem pak viděl, co je freeriding a zjistil jsem, že to je ono. Teď jezdím freeriderové závody a měl jsem možnost se účastnit i toho nejprestižnějšího. Jmenuje se Red Bull Rampage, jede se v Utahu a účastní se 35 nejlepších borců světa. Měl jsem tu čest být také pozvaný.
Sjezdový závod je jasný, jede se po trati dolů z kopce na čas. Jak vypadá freeriderový závod?
Vykolíkují vám úsek kopce a vy si mezi tím musíte najít svou trať. Máte dva dny na přípravu. Hodnotí se to jako v krasobruslení. Styl, obtížnost... jen čas ne. Máme jen časový limit, do kterého se musíme vejít. Teď jedu na největší evropský závod do Francie. Půlka kopce se jede po skalách, v druhé půlce jsou připravené dřevěné lávky se skoky.
Je vám 33 let. Cítíte s věkem, zraněními a zkušenostmi větší respekt z kopců?
Jo, už o tom víc přemýšlím. Ale teď jsme byli v Maroku, kde jsem pro filmaře sjížděl úsek prašné skály, kde jsem si to neprohlédl. Byl to risk, ale vyšel.
Už někdo překonal váš rekord v jízdě za motorkou?
To ne, takový další magor se špatně shání (smích).
A prozradíte váš největší adrenalinový zážitek z poslední doby?
To nebylo na skalách. Jednoznačně návštěva pracovního úřadu!
