Tak jako včera. Měl to být v Německu závod Sebastiana Vettela. Jemu měly desetitisíce krajanů zpívat po výhře německou hymnu, zatímco jeho rival Lewis Hamilton se měl tou dobou skrývat v zákulisí jako velký poražený. Aby ne, když Vettel startoval první a Hamilton po zpackané kvalifikaci až čtrnáctý.
Ale realita? Tóny německé hymny se skutečně nad okruhem Hockenheimring nesly, jenže byly na počest německé stáje Mercedes, za kterou Hamilton závodí. Dokázal „nemožné“, zatímco Vettel se stal tím skrývajícím se poraženým.
Vedl do 53. kola, pak ale po krátkém dešti nezvládl zatáčku a skončil v bariéře. Do vysílačky mluvil s pláčem na krajíčku, týmu se omlouval a později vysvětloval: „Nemyslím si, že to bylo nějaké velké selhání. Malá chyba, velké zklamání. Ale rozhodně dnes nebudu mít problém s usínáním, protože jsme dokázali, že jsme rychlí a silní.“
Že je rychlý a silný, ovšem dokázal i Hamiltonův tým. Brit jel skvěle, proplétal se startovním polem, vyšla mu taktika i to, že mu v závěru dopřál klid týmový kolega Bottas, který uposlechl příkaz šéfů. „Před závodem jsem se dlouho modlil a moc děkuju Bohu. Myslím, že by to mohl být rozhodující okamžik boje o titul,“ řekl Hamilton.
Ve vedení šampionátu se tak oba dál a dál střídají (nyní v polovině sezony vede Hamilton o 17 bodů). A je jasné, že právě mezi dvěma muži, kteří – až na jednu výjimku – vládnou formuli 1 posledních osm let, se znovu rozhodne o titulu. A že pro jednoho z nich to bude už pátý, který ho katapultuje na druhou příčku historie (vedle Fangia).
Zároveň dva tituly od „nepřekonatelného“ Michaela Schumachera, se kterým se rázem jeden či druhý budou moci poměřovat.
Vskutku není hříchem oba začít srovnávat se „Schumim“. Hamilton včera zažil už výhru č. 66 a ke Schumacherově rekordu mu jich chybí 25, což vzhledem k současnému rozložení sil v F1 i formě Mercedesu není sci-fi představa.
V minulém týdnu se stájí prodloužil smlouvu o další dva roky a už od příští sezony mu začne chodit plat 40 milionů liber ročně (1, 16 miliardy korun). I to ukazuje, jakou pozici v týmu má. Je jasnou jedničkou a Bottas (i on prodloužil kontrakt) věrným „sluhou“.
Vettel je na tom u Ferrari stejně. Räikkönen se mu neplete do cesty, a byť možná po sezoně odejde do Sauberu, ani náhrada v podobě Leclerca by nebyla záškodníkem. Navíc ikonický vůz z Maranella teď šlape, mnozí odborníci ho považují za silnější než Mercedes, což do seriálu rovněž přináší po letech leccos nového.
Ač jsou Vettel i Hamilton nezpochybnitelnými personami historie motorsportu, své tituly získali v dominantní éře jednoho týmu – Vettel u Red Bullu a Hamilton po jednom v McLarenu, následně u Mercedesu. Jejich úhlavními rivaly byli stájoví parťáci (ano, Vettel se dvakrát pral i s Alonsem, ale...), takže teď, když stojí tváří v tvář, je v tom cosi nepoznaného.
Nyní v Německu zblízka rivalitu poznal i Hamilton. Když po chybě nedokončil kvalifikaci a viděl, kterak se z jeho neúspěchu radují na tribunách tisíce Vettelových příznivců, přes Instagram jim emotivně – tak, jak to umí – vzkázal: „Vy, kteří si užíváte to, když vidíte někoho trpět, je mi vás líto. Cokoliv se ve vašem životě stalo, že v sobě držíte tolik hněvu, modlím se, aby to přešlo a dostalo se k vám to dobré. Nelson Mandela jednou řekl, že s nenávistí jsme se nenarodili, jen jsme se ji naučili. Ale když jsme se dokázali naučit nenávidět, dokážeme se naučit i milovat. Láska je lidskému srdci mnohem přirozenější.“
Zkrátka poselství, které by možná nesepsal ani Dietl.
