Rodák z Frymburka tak znovu naskočil do zápasu v dresu budějovických Štírů, za které hrál naposledy před pěti lety. Postoupil s nimi do vyřazovací fáze a pak vypadl s finským finalistou. Smolně.
A v pondělí už byl znovu ve Švýcarsku. Jan Králík je jedním z mála Čechů, který se vydal za florbalem do zahraničí. Za sportem, který zdaleka nenabízí tučné gáže. A za sportem, jemuž Jihočech přizpůsobuje zatím celý svůj život.
Králíkova cesta za vrcholovým florbalem připomíná pořádné dobrodružství, které má aktuální zastávku ve švýcarském St. Gallenu - městě na dohled od Bodamského jezera i alpských štítů. Hraje nejvyšší soutěž v zemi, která patří ve florbale mezi nejlepší na světě.
Její začátek je ale ve Frymburku někdy skoro před čtvrt stoletím. Florbal se teprve dostával do Čech a jeden takový kroužek vznikl i na základní škole u Lipna. „Hrál ho můj brácha a já jsem tak dlouho brečel, že chci taky, až mě vzali s sebou. Hrál jsem s většíma, staršíma i silnějšíma klukama, ale dost mě to bavilo,“ vypráví Jan Králík.
Z Prahy do Švýcarska
V 15 letech přišlo první florbalové stěhování. A v životě Jana Králíka rozhodně ne poslední. Vyrazil do Kaplice, kde se poprvé dostal také k soutěžnímu florbalu. Po pár letech nabrala jeho cesta další směr. A tím bylo krajské město. Právě v Českých Budějovicích se hrál nejlepší florbal - tehdy třetí nejvyšší celostátní soutěž. Štíři i s Králíkem postoupili v jednom ročníku o ligu výš. Tu ale neudrželi a spadli.
„A v té době jsem si říkal, že ještě mám docela ambice zkusit hrát na vyšší úrovni. Tak jsem se ozval trenérům extraligového Future Praha a odjel jsem na testy. Tam mi řekli, že to na extraligu bude, ale časem. Ať s nimi trénuju a pak se uvidí,“ dodává.
Jenže jezděte několikrát týdně do Prahy po práci, na vlastní náklady a ještě s tím, že nemáte nic jistého. „A tak jsem bral Prahu za uzavřenou,“ přiznává Králík, který už v té době bydlel v Budějovicích.
Jenže po nějakých dvou týdnech přišel kontakt z Prahy znovu. Nebyla to sice extraliga, ale prvoligové Vinohrady mu daly konkrétní nabídku. Hledaly útočníka. Dojížděli tam už dva hráči z Tábora. „Znělo to líp. Náklady šly rozdělit, tak jsem asi rok a půl dojížděl a pak se do Prahy přestěhoval,“ popisuje.
S Vinohrady vyhráli první ligu a zahráli si extraligu, kterou nakonec před rokem neudrželi. I to byl další impulz pro změnu. „Přišel za mnou spoluhráč, že už má dlouho v hlavě, že by si chtěl zkusit zahrát v zahraničí. Měl kontakty na trenéry ze Švýcarska. Ptali jsme se, jestli by nás chtěli. Pozvali nás na testy, uspěli jsme a v létě jsme se stěhovali,“ vypráví.
Ve Švýcarsku našel Jan Králík trochu jiný florbalový svět, než znal z Čech. Mluví o rozdílném přístupu hráčů k tréninku, nadšené povaze Švýcarů i o téměř profesionálních podmínkách, které tamní kluby nabízejí. „Já můžu srovnávat hlavně spodní patra tabulky, protože jsem sice působil v pražském klubu, ale ten nepatřil k těm bohatším. Třeba o vlastní posilovně, o fyzioterapeutovi nebo speciálním trenérovi na workoutová cvičení jsme si tam mohli nechat jen zdát,“ vysvětluje.
„Ve Švýcarsku jste amatérem v tom smyslu, že si musíte nějak vydělat na živobytí, ale podmínky v klubu už se blíží profesionálním tím, jak je o nás postaráno,“ přibližuje.
Ale právě vydělat si na živobytí není zrovna pro cizince ve Švýcarsku snadné. O tom se přesvědčil i Králík osobně.
Na své zahraniční angažmá odjížděl s podmínkou, že klub mu pomůže najít práci, a před odjezdem ji měl i přislíbenou. „Nakonec jsem tam dorazil a zjistil, že z práce sešlo,“ pokrčil rameny. „Nebyl jsem připravený tak, že bych měl našetřeno pár set tisíc, abych tam mohl žít. Ale když už jsem tam byl, nějak jsem se zařídil, abych chvíli vydržel.“
Byl bez peněz, ale spoluhráči mu pomohli
Z té chvíle se vyklubalo pět měsíců. Po celou tu dobu žil z vlastních prostředků bez výraznějšího příjmu. „V listopadu už jsem byl jednou nohou zpátky doma. Tak už jsem to nevydržel a řekl spoluhráčům, že už nemám peníze, abych tam dál mohl zůstat, že se mi nedaří najít práci. A oni si sedli a začali přemýšlet, kdo by jak mohl pomoci.“
A nakonec to dopadlo, jak nejlépe mohlo. „Jeden ze spoluhráčů mi sehnal práci v autoservisu kousek od místa, kde bydlím. Auta jsou odmala můj koníček, protože táta má autodílnu. Mám super šéfa, který mi vychází vstříc, a teď jsem hodně spokojený,“ vysvětluje.
Navíc v St. Gallenu, kde patří do sestavy, s ním počítají i v nadcházející sezoně. Co bude dál? Tím se zatím Jan Králík příliš nezaobírá. A velké florbalové cíle nemá. To pro něj podstatné si splnil. Zkusil si život sportovce v zahraničí, čímž se může pochlubit málo florbalistů.
„Měl jsem nabídku odejít do Norska. Ale teď jsem rozhodnutý ještě zůstat tuhle sezonu ve Švýcarsku. V klubu mi řekli, že se mnou počítají. Zkusím ji mít dobrou, lepší než tu minulou. A pak se uvidí, jestli přijde nějaká nabídka ze zahraničí, nebo se třeba vrátím do Budějovic,“ dodává Králík. S klubem zažil jednu z nejlepších sezon v jeho historii. Sám však od sebe čekal víc.
Florbal se pro něj stal drogou a celý svůj život mu zatím podřídil. „Dost věcí tomu musíte obětovat, ale zážitky stojí za to,“ přiznává.
