My tu žijem na Jižáku, kluci, co spolu držej páku... Slova písničky od kapely Peneři strýčka Homeboye už od Nového roku sedí i na dva Švédy, kteří přišli posílit florbalisty Chodova. Max Wahlgren a Rasmus Christiansson jsou v klubu na hostování do konce sezony a doufají, že v jejím závěru zvednou nad hlavu trofej pro mistra extraligy.
Výraznější stopu zatím v chodovském dresu zanechal jedenadvacetiletý blonďák Wahlgren. V lize v pěti zápasech nasbíral sedm bodů za pět gólů a dvě nahrávky, další tři body si připsal ve dvou pohárových zápasech. Proto právě on vyprávěl o tom, jak se dvěma Švédům z pětadvacetitisícového města Mora žije v Praze.
"Náš trenér se znal s koučem Chodova Radimem Cepkem, hráli spolu dřív ve Švýcarsku. Na začátku prosince přišla z Česka nabídka a já jsem měl ve smlouvě, že když mě bude chtít zahraniční klub, můžu odejít. Rozhodl jsem se, že to zkusím," líčí Wahlgren, jak se začalo rodit jeho chodovské dobrodružství.
Kromě pražského týmu se jej snažily zlákat i kluby ze švýcarské nejvyšší soutěže, ale neúspěšně.
"Do Česka jsem mohl jít i s Rasmusem, což pro mě bylo důležité. Nechtěl jsem být v cizí zemi úplně sám," vysvětluje. "Nejdřív jsme přiletěli Prahu omrknout týden před Vánocemi, po Novém roce jsme se už nastěhovali do bytu. A od té doby jsme tady." Před svátky nenavštívil Wahlgren Prahu poprvé. "Už jsem tu předtím dvakrát byl na turnajích, takže jsem měl trochu představu, jak to v Česku vypadá. Věděl jsem, že Praha je krásná a že je tu spousta možností, co dělat." Přesto ho po příletu pár věcí zaskočilo.
"Vešel jsem do prvního obchodu, abych si nakoupil jídlo, a překvapilo mě, že se tu všude dá volně sehnat alkohol. To ve Švédsku vůbec není, koupit se tam dá jen na určitých místech. Také jsem koukal, kolik je v Praze nočních klubů," směje se Wahlgren.
"Čeština je hodně těžká. Angličtina nebo němčina má se švédštinou dost společného, ale váš jazyk vůbec nic." |
Tahle lákadla jsou však pro oba seveřany tabu. "Na alkohol moc nejsem," kroutí hlavou podsaditý blonďák. A ani noční život ho nijak neláká. "Radši zůstanu doma a hraju hry na počítači. Teď jsme koupili i televizi, takže budeme moct hrát PlayStation," těší se. "Oba jsou s Rasmusem skoro pořád zalezlí v bytě a spí," dodává chodovský brankář Jan Barák, který oběma cizincům v Praze pomáhá.
A je s čím – hlavní bariérou je pochopitelně jazyk. Po pár týdnech stačili Wahlgren s Christianssonem pochytit jen několik českých slov, navíc, jak už to bývá, většinou nepublikovatelných. "Rychle jsem zjistil, že čeština je hodně těžká. Třeba angličtina nebo němčina má se švédštinou dost společného, ale váš jazyk vůbec nic." Anglicky sice oba umějí výborně, jenže poznávají, že v Česku ani to nemusí stačit.
"V kabině není moc kluků, kteří by mluvili anglicky tak dobře, abychom si mohli popovídat," mrzí Wahlgrena. Kromě Baráka tak švédské posily komunikují hlavně s mladšími hráči. "U ostatních je problém i v tom, že vedle florbalu pracují nebo studují, takže nemají moc času s námi někam zajít a provést nás po Praze," chápe.
Kromě rozdílného jazyka si museli oba seveřané zvykat i na úplně jiný styl florbalu. "Jak bych to vysvětlil...," pouští se do srovnání Wahlgren.
"Já jsem hráč, který u florbalu hodně přemýšlí. Snažím se hrát hlavou, ale zase tolik neběhám. Jenže tady je právě běhání a fyzička hodně důležitá, takže jsem se musel rychle přizpůsobit," říká.
A moc mu nevoní ani styl, jakým pískají čeští rozhodčí. "Hodně hru pouštějí, spoustu tvrdých zákroků neberou jako fauly. Na to nejsem zvyklý," krčí rameny.
Překvapit dokážou mladé Švédy třeba i sousedi. "Bydlení je hezké, doteď jsme neměli žádný problém.
Ale v posledních třech dnech jde z bytu nad námi pořád hrozný hluk, něco tam zřejmě předělávají. Ruší mě to, když chci spát. Navíc nám to nikdo nepřišel říct, jen vyvěsili nějaký papírek s oznámením," nechápe Wahlgren. "Tohle by se ve Švédsku nemohlo stát. Kdyby někdo dělal takový rámus, nemohl by v tom bytě zůstat." Rychle ale vysvětluje, že i přes podobné potíže se mu v Česku líbí.
"Tohle je opravdu výjimka, jinak jsem tu spokojený. Je super, jak jsou tady lidi v pohodě, nedělají si těžkou hlavu, nespěchají," líčí své dojmy a pokračuje: "Minulý víkend tu za mnou byla máma a divila se, jak jsou tu všichni v klidu. Ve Švédsku to tak dřív bylo taky, ale dneska je život hlavně ve velkých městech hrozně uspěchaný. Dám malý příklad: tady na eskalátoru v metru většina lidí stojí vpravo a jen ti, kteří spěchají, běží po levé straně. Ve Stockholmu běží všichni," popisuje pro Čechy možná překvapivý styl života ve švédském hlavním městě.
S Chodovem už během krátké chvíle stihli švédští vyslanci vyhrát český pohár, rádi by týmu pomohli i k extraligovému titulu. Ale co potom? Zůstanou? "Zatím jsem tu do konce sezony na hostování. Až skončí, musím se vrátit do Švédska," má jasno Wahlgren.
"Ale je možné, že potom se oba kluby dohodnou a já zůstanu ještě na další rok. Určitě by mi to nevadilo, angažmá v Praze beru jako velkou zkušenost," říká.
Pro fanoušky Chodova je to dobrá zpráva. Švédská posila by se klukům z Jižáku určitě hodila i v příští sezoně.
