Vysloužil si to čtyřmi přesnými zásahy, vesměs střelami přes celé hřiště, kterými trestal hru soupeře bez brankáře. Víc branek v tomto utkání vstřelili jen Veverkův spoluhráč Milko (7) a maloměřický Erbes (6), Veverka se spolu s dalšími čtyřmi čtyřgólovými hráči zápasu zařadil hned za ně.
„Nějaké góly jsem v extralize už dal, ale čtyři v jednom zápase je můj rekord,“ říká jičínská brankářská opora, která se na výhře svého týmu 33:21, důležité především pro snahu Jičína proklouznout do play off, výrazně podílela také výbornými brankářskými zákroky především v první půli.
Tak hned na úvod: Kolik přispějete do týmové pokladny za takový pro brankáře neobvyklý střelecký kousek?
Za góly nic, i když něco mě to stát bude.
Jak tomu mám rozumět?
Za góly my jako brankáři už neplatíme, to bylo dřív. Teď platíme za to, když branku netrefíme, což se mi proti Maloměřicím stalo jednou. Takže těch gólů mohlo být pět.
Góly od brankářů v házené přibývají, což asi souvisí s tím, že družstva mnohem častěji hrají bez brankáře buď v sedmi, nebo při vyloučení hráče v šesti.
Je to tak, tohle je k vidění dost často a Maloměřice to používaly také dost často. Proto byla šance je potrestat ve chvíli, kdy udělaly chybu.
Dát gól přes celé hřiště někdy vypadá jednoduše, ale tak jednoduché to určitě není. Připravujete se na tuhle herní variantu v tréninku?
V poslední době dost často. A nemyslím, že jen my jako brankáři, ale celý tým. Je to pro nás docela zábavné, přispíváme něco do kasy za to, když se to nepovede. Jsou to zajímavá cvičení v tréninku, baví nás to. A hlavně je pak v zápasech znát, že to trénujeme.
Zlepšujete se v tom?
Určitě, což se zase netýká jen nás brankářů. Než jsme se tomu začali věnovat, tak jsme se zdaleka tak často netrefovali. Často jsme si v podobných situacích počínali třeba zbytečně ukvapeně, letos jde naše úspěšnost v tom rapidně nahoru. Myslím si, že právě díky tréninku.
I zásluhou toho jste Maloměřice poměrně vysoko porazili a tak splnili povinnost, což někdy nebývá lehké.
Je pravda, že pokud jsme si chtěli udržet naději na to, dostat se i letos do play off, tak jsme vyhrát museli.
Maloměřice, nováček nejvyšší soutěže, předtím ještě nebodovaly, byli jste jasným favoritem. Jak těžký to byl soupeř?
Hlavně pro nás neznámý, protože jsme s ním předtím nikdy nehráli a třeba já jsem neznal téměř nikoho z protihráčů. Dva nebo tři kluci proti nám hráli za sousední KP Brno, ale nebyli nijak výrazní, takže pro nás to byl úplně nový soupeř.
Jaký vliv to mělo na vás jako na brankáře, kterému znalost soupeřových střelců může hodně pomoci?
Viděl jsem něco na videu, takže jsem docela připravený byl. Fungovalo to, samozřejmě až na situace, kdy jsme ne moc dobře bránili a soupeř střílel z pozice pivota.
Nad posledními Maloměřicemi jste vyhráli, podobně důležitý zápas vzhledem k play off vás čeká i v neděli, kdy nastoupíte ve Frýdku-Místku, který je předposlední. Předpokládám, že očekáváte přece jen těžší práci s Maloměřicemi.
S tím souhlasím už proto, že domácí prostředí dělá v takových zápasech hodně a v házené hraje dost důležitou roli. Pravda je ta, že nám v naší situaci nezbývá nic jiného než se pokusit vyhrát, i když to nebude jednoduché. Frýdek je sice předposlední, ale v poslední době se mu někteří hráči uzdravili a dá se předpokládat, že bude silnější než dosud.
Všechny tyhle zápasy rozhodují o tom, abyste se do play off vůbec dostali. Nečekali jste po loňském čtvrtém místě, že budete výš než jen na rozhraní postupu a nepostupu?
Asi to čekalo nejen naše okolí, ale i my sami od sebe. Bohužel to ale zatím vypadá takhle. Příčin je asi víc, ale řada týmů posílila a má kvalitnější kádr než v minulé sezoně. K tomu letos máme smůlu na zranění, nehrají opory, jakými jsou třeba Ondra Šulc či bratři Drbohlavové, chybějí také Škalda a Šebek, a musíme se vypořádat také s tím, že v obraně chybí zkušený Martin Bareš, který se věnuje béčku a nám vypomáhá jen občas.
