Ale to se 39letému univerzálovi Filipu Rejlkovi nepovedlo. Jihočechy k mistrovským oslavám ani on nedotáhl. „Strašně mě to mrzí. Za prvé jsem se do Budějovic těšil, jak si zahraju ve známé divácké atmosféře, ale hráli jsme bez diváků. A potom, když si uvědomíte, že hrajete své poslední finále v životě, a prohrajete ho, hrozně to mrzí a štve,“ hodnotí.
V pátém finále jste v Karlových Varech měli velice špatný začátek. Co se tam stalo?
Ano, hráli jsme fakt špatně. Ale víc mi leží v žaludku čtvrtý set. Ve třetím jsme se zmohli k odporu, zmobilizovali síly a navíc Vary mi přišly, že byly dole a byly nervózní. Do stavu 18:16 ve čtvrté sadě jsme byli nahoře my a pak z nepochopitelného důvodu prohrajeme. Všichni jsme dělali chyby, každý z nás. Začalo to mnou, končilo Martinem Kryštofem. V takovém zápase ale takhle hrát nejde.
Kde se lámala celá finálová série? Bylo to až při pondělním prvním setu, či ve druhém zápasu, který jste prohráli doma?
Podle mého se finále zlomilo prvními dvěma zápasy. Ty jsme prohráli. Pak už je strašně těžké po psychické i fyzické stránce to zlomit, stálo nás to moc sil. Člověka potom hodně vysílí, když hraje s nožem na krku. Už od prvního zápasu jsme hráli hůř než soupeř.
Přesto jste stříbrní, což není vůbec špatná vizitka ve stále zlepšující se extralize.
Po tom všem můžeme být hlavně rádi, že jsme sezonu vůbec dohráli. To je třeba si uvědomit. Jenže pachuť prohry ve finále ve vás zůstává dlouho. Ano, s odstupem času to budeme brát jako úspěch. Sezona byla mezi námi a Karlovarskem ohromně vyrovnaná, vždyť nás dělil v tabulce po základní části jen jeden set.
Jaké budou vaše kroky, budete dál pokračovat v Jihostroji?
Ne. Už dříve jsem trenérům řekl, ať se mnou nepočítají, nechtěl jsem tu nikoho tahat za nos. Rozmýšlím, co dál, určitě už budu normálně pracovat. Ale ještě zvažuji, že si k zaměstnání zahraji za Příbram. Uvidíme, jak jednání dopadne. Pokud se domluvíme, rok si zahraju, pokud ne, končím kariéru.
