Střih.
Sedmého září 2014, tedy přesně rok po kolapsu, vyhrál nejúspěšnější český žokej historie největší německý dostih: Velkou cenu Baden Badenu. Prosadil se v ní už potřetí, tentokrát mělo ale vítězství podtón pohádkového návratu na nejvyšší úroveň.
Tělo toho najednou mělo dost
„Loni jsem touhle dobou moc nevnímal okolní svět, a nikdo neměl tušení, jestli a jak se k dostihům vrátím,“ líčí žokej, který se dostihovou abecedu učil v pražské Chuchli, mezi elitu se ale zařadil až v Německu, kde se prosazuje od poloviny devadesátých let.
Proč před rokem Minařík náhle zkolaboval? Nebyla to náhoda. Ač se to možná nemusí zdát, dostihový svět někdy přináší kromě radosti z vítězství také velké nervové vypětí.
„Tělo toho asi už zkrátka mělo dost. Jezdecký život je plný stresu, patří k němu i vyčerpávající dojíždění mezi závodišti v Německu, Francii nebo Belgii. Ani jezdecky se nedařilo tak, jak bych chtěl,“ vzpomíná. „A tak přišlo to, co asi přijít muselo.“
Kolaps, po něm dva měsíce léčení na klinice. Právě v té době si Minařík ujasnil, že se k dostihům vrátit chce. Po dohodě s lékaři však bylo jasné, že návrat musí být co možná nejvíc pohodový.
„Rozhodl jsem se dělat jen to, co mi nepřinese problémy. Chtěl jsem se pokusit o postupný návrat - tak, abych byl víceméně v klidu. To byla priorita,“ vypráví Minařík.
V Německu není kvalitních jezdců zrovna nadbytek, takže se pro jeho cestu zpátky našlo několik ochotných pomocných rukou. A jediný Čech, který v kariéře vyhrál víc než 1 000 dostihů, začal brzy sbírat další vítězné „čárky“.
„Ukázalo se, že to v dostizích zase půjde. Bral jsem si od zimy vždycky jen tolik, co jsem bez problémů zvládal, a potřeboval jsem pár týdnů na to, abych se zase dostihově vyjezdil. Na start hlavní sezony jsem ale byl připravený, a brzy se mi povedlo získat i výbornou smlouvu.“
Minaříkovi krátce po návratu ze zdravotní pauzy nahrála do karet smůla jiného žokeje. Německý šampion Andrasch Starke se začátkem roku zranil v Japonsku, a protože s ramenem laboroval několik měsíců, u největších německých stájí se začaly hýbat škatule.
Díky tomu Minařík dostal nabídku na místo jezdecké jedničky stáje hřebčína Schlenderhahn, jednoho z nejvýznamnějších majitelů v Německu. A právě pro její barvy před týdnem v sedle koně Ivanhowe vyhrál Velkou cenu Baden-Badenu.
„Dostal jsem se k vynikajícím koním, ale Ivanhowe, ten je asi nejlepší, na jakém jsem kdy seděl,“ tvrdí Minařík. „V Německu panovalo nadšení kolem Sea The Moona, ve kterém všichni viděli takový koňský zázrak, ale teď jsme měli pocit, že není v nejlepší formě, a cítili jsme šanci. Povedlo se a z toho mám skvělý pocit. Určitě je to jedno z největších vítězství kariéry,“ radoval se Minařík z úspěchu, v který si před rokem ani netroufal doufat.
Těžký návrat? Stálo to za to
„Že to vyšlo přesně takhle do roka, to dělá to vítězství ještě speciálnější a o to víc si ho vážím,“ říká teď. „Příští start Ivanhowea by měl být v Ceně Vítězného oblouku. To je největší dostih v Evropě a v téhle formě tam nemusí být bez šancí. Počítám ale, že tam bude beze mě, majitel zřejmě angažuje někoho z místní špičky,“ myslí si Minařík.
Vítězný oblouk by pro něj v případě úspěchu přitom byl jednoznačným vrcholem kariéry, ale i bez něj bude rodák z Prahy spokojený. „Překvapili jsme všechny v Německu a dokázali jsme si, že máme skutečně elitního koně,“ těší ho. „Vrátit se k dostihům nebylo jednoduché, ale za tenhle pocit to určitě stálo.“
