„Dá se to zvládat,“ tvrdí dětská ergoterapeutka. Na duel se 24letá Andělská pěst načekala deset měsíců, v pátek si v hale ústecké Slunety podala Slovenku Claudii Ferencziovou 3:0 na body. A zůstává neporažená i po svém sedmnáctém zápase kariéry.
Byl pohodový?
Nechci říkat, že to byl úplně nejtěžší zápas, co jsem měla. Ale pohodový taky ne. Po pauze je trošku těžší vracet se zpátky. Nejste zvyklí na zápasové tempo, ani na ty rány, vypadnete z toho. Ale užila jsem si to.
Co rozhodlo?
Soupeřka se na mě hodně věšela, nevím, jestli nebyla dobře fyzicky připravená. Já tak nějak v tréninku až na izolaci (kvůli koronaviru) nepolevovala. Fyzička byla moje hlavní a silná stránka.
Vy už jste spolu boxovaly. Byl to jiný zápas?
Utkaly jsme se před čtyřmi lety v Berlíně. Asi to nebylo stejné, ale popravdě nemám videozáznam, takže jsem to nemohla pořádně okouknout. Pocitově… já ani nevím. Bylo to jiné, obě jsme se asi za ty roky posunuly.
Měla jste boxovat s Maďarkou, nakonec jste vyzvala Slovenku. Jak vám to komplikovalo přípravu?
Teď je to složité. Chtěla jsem původně obhajovat pás, to je hlavní. Měla jsem mít jednu soupeřku, pak se to změnilo týden před zápasem zase za jinou. Beru to, jak to je. Šla jsem do toho i tak naplno.
A ve vyšší váze do 50,8 kilogramu.
Myslím, že celkem pohoda. Jsou tam větší rány, ale zase mi to sedí tím, že nemusím shazovat. Není kolem toho takový stres.
Rváči bez rukavic skončili v sanitce. Agateljan i mistryně světa Bytyqi v Ústí slavili |
Jde jen o přechodnou zastávku v těžší kategorii?
Jasně. Chtěla bych se vrátit zpátky, ale kdoví, co teď bude, jaká přijdou nová nařízení. Musíme počkat, až se svět vzpamatuje. Snad se plně vrátím do atomové váhy a obhajování pásu.
Tušíte kdy?
Netroufám si říct. Ani federace WBC na nás extra netlačí. Nedá se boxovat, nedají se dělat velké galavečery. Hlavně nemůžeme dotáhnout soupeřku z Mexika, je to velký risk. Musíme se s tím smířit, nedá se nic dělat. Zatím vyhlídky nejsou.
Dojedná vám trenér Lukáš Konečný zápas ještě do Vánoc?
Říkal, že by ideálně chtěl stihnout jednu akci, v nejlepším případě i titulový zápas, ale opravdu uvidíme, jak se bude pandemie šířit.
Jaké to bylo stát po roce na velké akci v ringu?
Neuvěřitelný pocit, skvělé! I když nebylo plné obsazení haly, tak jsem si atmosféru užila. Možná o trošku míň stresu bylo tím, že se nejednalo o titulový zápas. Že jsem si to šla po té době hlavně zase oťuknout.
Ovlivnila vás práce, do které jste od září nastoupila?
Mentálně ne, zaměstnává mě něco jiného a nemám čas přemýšlet nad zápasem. Je to náročné víc po fyzické stránce. Mám míň odpočinku, míň se vyspím. Nemám to úplné soustředění jako dřív, ale krásně jsem si to zajela a dá se to zvládat.
Zůstanete v práci, i když krize poleví?
Chtěla bych tam zůstat už napořád. Přijde mi to celkem výhodné, takže proč ne.
Sledovala jste první český zápas v bare knuckle boxu, tedy boxu bez rukavic, mezi Řehákem a Eschnerem?
Rozcvičovala jsem se u toho, trošku jsem trnula. Nechtěla bych být v jejich situaci, takové to vyčkávání, od koho přijde první rána, jaké to bude. Oba neskončili úplně dobře, odvezla je sanitka do nemocnice. Přeju oběma klukům, ať se dají dohromady. Ať mezi nimi byla zášť jakákoli, zdraví je na prvním místě.
Zkusila byste si tenhle box i vy?
Rozhodně ne. Než do toho šli, říkala jsem si, že třeba jednou, možná. Ale když jsem to viděla, opravdu není o co stát. Nechci říkat, že to nemá se sportem nic společného, ale prostě to není zdravé. Doufám, že už se těch zápasů v Česku moc neodehraje, je to hazardování se zdravím. Nejsem toho zastáncem.
