Jak to s vašim zdravím a atletikou vypadá nyní?
Zase začínáme. Pomaličku, opatrně.
A achilovka nebolí?
Při běhu jo. Já to zatím zkoušela jen jednou. V týdnu půjdu znovu na kontrolu k panu Kolářovi a uvidíme, co dál. Ale protože momentálně nemám úplně naspěch, začnu aspoň jezdit na elektrickém trenažeru, který dostanu zapůjčený. A pokud napadne sníh, ráda bych odjela na lyže. Tam si nohy docela odpočinou a pak to snad bude dobré.
Přišli jste už na příčinu vašeho zranění? Šlo o přetížení achilovek?
Asi bylo na vině dlouhodobé přetížení, protože ten můj pohybový aparát nebyl zvyklý jen běhat. Teď jde spíš o to, jak předejít tomu, aby se mi stejné zranění zase nevrátilo zpátky. Takže budeme hledat nějaká kompenzační cvičení, speciální vložky do bot a podobné pomůcky.
Profesor Kolář vás varoval, že by se zranění mohlo obnovit?
Právě. Říkal mi, že mé tělo je sice zvyklé od malička fyzicky pracovat z lyžování, ale ten silniční běh je pro mé achillovky jiným pohybem. Musím být hodně opatrná.
Přebolela vás už vynucená absence na Newyorském maratonu?
Ne, bolí mě to furt. Zvlášť když se bez běhání cítím jako ve vězení. Já už se tak strašně moc těším zpátky do tréninku.
Když jste posílala do New Yorku omluvenku, pozvali vás hned na další ročník?
Dostala jsem pozvánku na Newyorský půlmaraton. S maratonem tam za rok nepočítám, koná se příliš blízko k šampionátu v Dauhá.
Kam se tedy v sezoně 2019 chystáte?
Zahájim ji asi Newyorským půlmaratonem, pak přijde maraton v Bostonu maraton a v říjnu mistrovství světa v Dauhá. Na Boston a Dauhá se budu soustředit. Ve hře je ještě půlmaraton v Českých Budějovicích rámci Run Czechu a možná Newyorská desítka.
Už jste zjišťovala, jak bude fungovat pro maratonce nově zaváděný světový žebříček, podle nějž se musíte kvalifikovat na mistrovství světa v Dauhá i tokijskou olympiádu?
Zatím jsme to nijak moc nezjišťovali, protože oni v tom ani na IAAF nemají úplně jasno. Mělo by to snad být tak, že maratoncům se částečně započítává do kvalifikace dokonce už i výsledek z letošního mistrovství Evropy v Berlíně. Těžko ale říct, jaké budou ty koeficienty, na IAAF to sami neví.
Co si vy osobně od příští sezony přejete?
Těším se, že se zase proběhnu s takovou radostí, s jakou jsem běžela třeba v Berlíně.
Nic víc si nepřejete? Žádné umístění, žádný čas?
Chci se zlepšovat, samozřejmě. Chci dobrá umístění. Ale jak rychlá budu, to se v tuhle chvíli, po mém zranění, jen těžko odhaduje.
Cítíte, že stále máte rezervu na vylepšení vašeho českého rekordu 2:26:31?
Určitě. O tom jsem přesvědčená.
