Slavnou se stala jako lyžařka, doběhla pátá na olympijské třicítce v Soči. Nyní se však Eva Vrabcová-Nývltová rozhodla soustředit na atletiku, kvalifikovala se na maraton do Ria a v Amsterdamu se poprvé předvedla na velké akci jinak než s běžkami na nohou.
Běh sluncem zalitými ulicemi nizozemské metropole jí vyšel dobře: od začátku se držela v elitní desítce, nakonec doběhla se ztrátou necelých dvou minut na vítěznou Portugalku Moreirovou osmá. Její výsledný čas byl 1:12:01.
„Chtěla jsem být časem blíž osobnímu rekordu (v dubnu v Praze 1:11:06). Ale zkušenost běžet v závodu jen s ženami je velká. Začátek mi přišel pomalejší, hodnotím to jako obrovskou zkušenost a poučení do Ria,“ říkala 30letá sportovkyně.
Jak jste si půlmaraton užila?
Naprosto fantasticky, i když pražská atmosféra je trochu lepší a větší, jinak je to úžasná zkušenost. Jsem strašně ráda, že můžu říct, že jsem atletka.
Test před olympiádou tedy očekávání splnil?
Myslím, že rozhodně ano. Máme před sebou ještě kus práce. Vidíme, kde jsou rezervy a máme dost času s tím ještě něco udělat. Hodnotím to jedině pozitivně.
Jak jste se na půlmaraton chystala?
Byli jsme šestnáct dní na soustředění v Livignu, to bylo hlavní. V Hradci jsme pak přípravu doladili.
První tři závodnice se zbytku pole vzdálily. Co vám chybělo ve finiši o čtvrté místo?
Nebylo to o síle, ale o závěrečném zrychlení. Trénink toho bude hlavní, čemu se teď budeme věnovat. Nejen do Ria, ale i dál.
Takže s návratem k lyžováním nyní nepočítáte?
Nikdy neříkej nikdy, ale v tuhle chvíli o tom naprosto nepřemýšlím a užívám si atletický život. Jsem ráda, že budu na Vánoce a Silvestr doma. Nebo dojít si v zimě na ples, to je můj sen.
Letošní lyžařskou sezonu tedy definitivně vynecháváte?
Určitě. Možná se může stát, že nějaký český závod pojedu, ale určitě se na to nebudu připravovat.
Jak budete trénovat zrychlení?
Jde i o vyběhanost na dráze. Je otázka, jestli oslovím Jarmilu Kratochvílovou nebo někoho z atletických trenérů, protože v tomhle nemám zkušenost. Je to teď hodně o studiu.
Co ještě plánujete podniknout směrem k Riu?
Dneska hlavně posedět s klukama, konečně si užiju atmosféru. Při lyžařských závodech se mi to nikdy nepoštěstilo. Pak pojedeme domů, nafasujeme si oblečení na olympiádu. Chtěla bych se zúčastnit jako divák - a možná částečně jako závodník - Run Tour v Liberci a pak do Livigna na přípravu do Ria. Potom se vrátíme domů na čtyři dny, zaběhnu jeden desetikilometrový závod a pak směr Rio.
Jaká byla na půlmaratonu atmosféra ve srovnání s lyžařskými akcemi?
Nedá se to srovnat, proto jsem tak nadšená. RunCzech je o level výš, ale lidi jsou fantastický, to se při lyžování nezažije. Holmenkollen nebo Falun jsou také super, ale fandí se hlavně severským státům. Tady je atmosféra i v českém týmu úplně někde jinde a já jsem strašně šťastná, že tady můžu být. Každý den si užívám.
Jak se vám líbila trať a okolí?
Tentokrát jsem to až tak nevnímala. Hlídala jsem si, abych někde neškobrtla, takže na okolí moc času nebylo. Ale teď se s manželem projdeme na stadionu, podíváme se trochu na centrum a ulehčíme nohám.
ZpravodajstvíPřečtěte si souhrnné zpravodajství z posledního dne ME atletů. Veškeré podrobnosti najdete ZDE. |
Vaše nohy jsou zatejpované, trápí vás nějaký zdravotní problém?
Ne ne ne ne, žádný problém. Jen koleno ze zdravotních důvodů. Všechno ostatní je prevence, protože kdyby se mělo něco stát, tak tejpy podrží. Nikdo se nemusí bát, že by mi něco bylo.
Říkala jste, jak jste ráda, že jste atletka. Co vás na novém sportovním životě tedy tak baví?
Je to fantastické, něco jiného, začínám si užívat život. Udělala jsem přijímačky na ústeckou univerzitu, kde budu studovat sport a zdraví. Dostala jsem rozpis výuky, podívala se na to a říkala si: Tady budu na Dachsteinu, tady na severu, tady jinde... to do školy moc nepůjdu, proč ji vůbec dělám... A pak jsem si řekla, že já tam vlastně můžu, takže si užiju studentský život se vším všudy a najednou mám hrozně času. Budu mít čas na to jít do kina, stíhám trénink, manžel mi pomáhá. Plánuju začít nějakou práci. Plánů je moc a běhání dává smysl všeho.
