Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Přerod v atletku. Jsem šťastnější, říká bývalá lyžařka Vrabcová-Nývltová

Česká atletka Eva Vrabcová-Nývltová doběhla v olympijském maratonu na šestadvacátém místě. (14. srpna 2016) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

22 2017
Prožila turbulentní roky. Před dvěma lety se léčila z poruchy příjmu potravy, definitivně opustila běžecké lyžování a vydala se směrem k atletice. Nyní Eva Vrabcová-Nývltová září v českých barvách na maratonských tratích.

Ve sportovním životopisu má zapsané tři účasti na zimních olympiádách. Před rokem přibyla i kolonka s letní v brazilském Riu. A pomalu nabývají další atletické zářezy.

V uplynulé sezoně se Vrabcová-Nývltová představila na světovém šampionátu v Londýně. Na Tower Bridge doběhla čtrnáctá, poprvé trať dlouhou 42,2 kilometru zvládla pod dvě hodiny a 30 minut.

O téměř tři měsíce později na prestižním maratonu v New Yorku opět posunula osobní rekord. Pod mrakodrapy tehdy brala sedmou příčku, jako nejlepší Evropanka, v čase 2:29,41 hodiny.

Jak se aktuálně po náročné sezoně cítíte?
Musím říct, že pohybový aparát na asfaltu dostává hodně zabrat. Poprvé od roku 2013 jsem si naordinovala pořádné volno, protože v minulosti jsem neustále přecházela z lyží na běh.

Co všechno už jste během odpočinku stihla?
Bylo nutné úplně vypustit závodní režim. Takže jsme začali žít opravdu jako normální lidi. Byli jsme s manželem Martinem na plese, zašli si na večeři. V plánu mám i nějaké lehké běžkování s přáteli. Ta fyzická únava nebyla natolik velká, na rozdíl od té psychické.

Na druhou stranu jste ale prožila životní sezonu.
Výsledkově rozhodně. Po Londýně jsem získala zlatou známku, která mi zajistila pozvánky na nejprestižnější maratony světa. Podle doktorů je tam ale velký potenciál se neustále zlepšovat.

Běžecký seriál RunTour

I nejlepší česká vytrvalkyně se pravidelně zúčastňuje závodů běžeckého seriálu RunTour. „Tyhle závody po celé republice stály u mého zrodu atletky. Je to skvělý projekt se skvělou myšlenkou," říká.

Do osmi závodů letos vyběhlo podle údajů organizátorů rekordních 16 000 běžců. „A z toho tři tisíce byly děti, z čehož máme obrovskou radost," přidává Martin Pešta, ředitel celého seriálu. "Navíc jsme ve spolupráci s Nadací České pojišťovny vybrali pro Nadaci Leontinka, která pomáhá nevidomým, přes 1,4 milionu korun, což je rekordní částka," doplnil.

V neděli spustili pořadatelé registrace pro rok 2018. Na mapu seriálu se vrací po roční odmlce Ostrava, jež vystřídá Plzeň. Vše odstartuje tradičně závod v Českých Budějovicích 14. dubna.

„Rozhodně chci na nějakých podnicích závodit, ale uvidím, jak to zvládnu s časovým harmonogramem. Pokud nebudu závodit, přijdu se určitě podívat," dodala Vrabcová-Nývltová. 

Od českého maratonského rekordu Aleny Peterkové 2:25,19 hodiny vás dělí více než čtyři minuty. I to je reálné?
V minulosti jsem se zařekla, že zaútočím na rekord, a nevyšlo to. Tohle už dělat nechci, nemám ráda plané řeči. Věřím ale, že nezůstanu pouze u vteřin.

Který letošní výsledek je cennější? Ten v Londýně, nebo v New Yorku?
To je velmi těžká otázka. Mistrovství světa bylo skvělé, budu na něj dlouho vzpomínat. Ale přeci jenom doběhnout sedmá v New Yorku je pro mě asi víc.

Zaběhla jste životní závod i přesto, že při dlouhých přesunech bojujete s časovým posunem. Trpěla jste i nyní v New Yorku?
Musela jsem to dospávat ještě po návratu. V den závodu jsem vstávala v 3:45, ale tam to bylo extrémní, na start se muselo už dvě hodiny před závodem. Klasicky vstávám okolo čtvrté, páté hodiny. Alespoň jsem měla v klidu čas na šmajdák a snídani.

Šmajdák?
To je takové moje ranní proběhnutí na čtyři kilometry. Úplně během toho vypnu. Udělám si atletickou abecedu, protáhnu se. Je to pro mě nutnost. 

Srší z vás naprosté nadšení a vášeň pro běh. Jste na vytrvaleckých tratích šťastnější než na sněhu?
Opravdu jsem. Ale na běžky jsem rozhodně nezanevřela. Jen jsem se prostě v běhu víc našla. Je to pro mě daleko přirozenější.

Na zimních hrách v Soči 2014 jste skončila pátá v závodě na 30 kilometrů volně. Poté přišlo léčení v brněnské nemocnici s poruchami příjmu potravy, následně ukončení klasikářské kariéry a přechod k atletice. Potřebovala jste nový impuls?
Přestup do atletiky přišel strašně nenápadně. Kdybych neměla zdravotní problémy, tak bych to nikdy neudělala. Nevěřila jsem, že bych něco takového dokázala, vůbec mě to nenapadlo. Běhání bylo dřív doplněk, byla jsem hlavně lyžařka. Ale v nemocnici jsem měla velký prostor na přemýšlení a nyní se to jeví jako správné rozhodnutí.

Navíc jste začala psát i vlastní blog. To je také určitý druh odpočinku?
S tím teprve začínám. Chtěla bych na něm ale daleko více pracovat, protože teď jsem neměla příliš času. Lidi by tam mohli hledat inspiraci, ale i tréninkové rady a tipy na různé doplňky. Chci, aby to bylo komplexní. Určitě je to relax, protože jít na trénink, pak čekat a znovu jít na další je opravdu psychicky náročné.

Tíhnete k psaní?
Já ani nevím, ale hrozně mě to baví. Hlavně se snažím psát tak, jak to cítím, což tedy nese i určité následky.

Jaké?
Přišla mi kritika, že je to stylisticky těžko čitelné, že se v textu pán ztrácí a že by měly být odstavce kratší. Dokonce mi nabízel i úpravu a určitou korekturu. Zatím mě to baví dělat takto, ale třeba se to časem vystylizuje do jiné formy.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze