V New Yorku jí totiž její výkon přivezl hned několik pozitivních zjištění. Jednak byla nejlepší Evropankou v závodě. Jednak si zaběhla čas, který patří k jejím nejlepším na této trati v kariéře. A v neposlední řadě dostala pozvání na listopadový maraton.
Asi velké lákadlo, pojedete, i když jste s ním asi v původním plánu na sezonu nepočítala?
Tady asi platí, že člověk míní, život mění a některé věci jdou jinak, než si představuje. Tohle je příjemná možnost změny, hodně lákavá, takže uděláme všechno pro to, abych mohla v New Yorku běžet.
Jeden slavný závod tam už máte za sebou, potvrdila se pověst, která ho předchází?
Určitě. Byl skvěle obsazený a pro mě bylo neuvěřitelnou skutečností, že můžu běžet ve smečce tak kvalitních závodnic, které se na startu objevily. Nejen s nimi závodit, ale také některé, které mají medaili z mistrovství Evropy, či dokonce z olympiády, porazit.
A také být nejlepší Evropankou ze všech...
Pochopitelně je to příjemné a navíc jsem na konci měla pocit, že ještě můžu zrychlit, takže nebylo daleko, aby z toho bylo i lepší než osmé místo.
S jakou taktikou jste šla na start závodu?
Tohle já moc neřeším a platilo to i tady. Jdu na start s tím, abych běžela co nejrychleji a skončila co nejlépe. Takže můj plán bylo běžet, co to jde.
Začátek závodu nebyl navzdory předpokladům příliš rychlý. Nepřekvapilo vás to?
Pomalu se opravdu běželo, první kilometr byl za nějakých 3:22.
A vy jste toho využila...
Běžela jsem asi kilometr a půl v čele, výborný pocit.
Výsledkem toho všeho byl váš výborný čas, trať jste zaběhla za 33 minut a 18 vteřin. Spokojenost?
Maximální, vždyť to je moje čtvrtá nejrychlejší desítka v životě. Navíc v New Yorku se zdaleka neběží jen po rovině, kdyby se běželo jinde, tak to mohlo být ještě o něco lepší. Pro mě je ale strašně důležité vědomí, že jsem po zranění zpátky. Vždyť já jsem po Pražském půlmaratonu, který se běžel na začátku dubna, nemohla několik týdnů vůbec běhat a k závodům jsem se mohla vrátit až na konci května.
Jak tréninkově vypadala vaše absence, kterou vám způsobilo bolavé chodidlo?
Běhat jsem nemohla vůbec, takže se dalo trénovat jen na trenažéru či v posilovně. Jezdila jsem do Hradce a nebylo to nic příjemného. I pocit, jestli se vůbec rychle rozeběhnu.
Povedlo se vám to, je zraněná noha úplně v pořádku?
To už asi nebude nikdy, mám tam chronický zánět. Je to teď hodně o regeneraci, mám teď výborné možnosti, pokud se objeví i drobný problém, mohu s ním přijít.
K běhání jste se mohla konečně vrátit, teď bude všechno směřovat k mistrovství světa v Londýně?
Přesně tak. V plánu mám půlmaraton v Olomouci a pak pojedeme na zhruba dvacetidenní soustředění do Livigna, kde to bude vyloženě zaměřené jako příprava na londýnský maraton.
