Jak dlouho jste vlastně nebyla ve městě, kde jste s krasobruslením začínala?
Přesně ani nevím. Je to minimálně třicet, spíše ale pětatřicet let. Je to hodně dlouhá doba, ale snad právě proto více vnímám změny v Olomouci.
Jak se změnilo město, ve kterém jste se společně s bratrem odrazili ke čtyřem titulům mistrů světa v tancích na ledě?
Olomouc byla vždy krásná, ale musím uznat, že se hodně změnila. Jsem ráda, že k lepšímu. Znovu jsem objevovala její krásu, tentokrát společně s manželem, kterému se rovněž líbila. Prošli jsme si centrum města, byli jsme i na radnici, kde jsem se po řadě let opět podívala do knihy významných návštěvníků. Našla jsem tam i náš podpis, což po těch letech docela potěšilo. I to, že tam vůbec tak dlouho zůstaly.
Byla jste čestným hostem Memoriálu Pavla Romana. Jak hodnotíte jeho úroveň?
Často se hovoří o tom, že krasobruslení prožívá krizi a že již není na sportovním výsluní. Olomoucká účast však toto tvrzení popírá. Viděla jsem v juniorských kategoriích řadu velkých talentů. Vystoupení závodníků hlavní kategorie byly na vysoké úrovni. Proto si myslím, že krasobruslení a tance na ledě mají dobrou budoucnost a nemusí se úbytku závodníků obávat?
Olomoucký závod se dostal na oficiální listinu mezinárodní krasobruslařské federace a má za sebou osmý ročník. Jaká je podle vašeho názoru jeho budoucnost?
Je to naprosto unikátní závod, který je věnován pouze tancům na ledě. Ve světě nemá obdoby, všechny ostatní podniky obsahují všechny krasobruslařské kategorie. Věřím, že má dobrou perspektivu, a doufám, že jeden z příštích ročníků také uvidím a že do Olomouce přijedu dříve než za dalších třicet let.
