Pryč byla ta usměvavá, dobře naladěná a bezstarostná slečna, která před rokem jen tak mimochodem vyhrála olympiádu.
Slzy poražené šampionky. Jak si Ledecká prožila bolestnou lekci |
Po sedmadvacátém místě se v rozhovorech po závodě neudržela a rozplakala se. „Myslím, že jsem udělala mnoha lidem radost. Bohužel hlavně těm, co mi to zrovna úplně nepřejou,“ řekla v emocích a rýpla si do trenéra Tomáše Banka, který má podle ní přehnaná očekávání.
Jistě, triumf na olympiádě byl výjimečnou událostí, vždyť to byla pro Česko první zlatá medaile z alpských disciplín. Ale že by to byla výjimka nebo náhoda? S tím se jednoduše nedá souhlasit.
„Všichni říkají, že to byla náhoda, ale nebyla. Možná jsme měli trochu štěstí, ale kdyby neměla na to vyhrát olympiádu, nevyhrála by,“ říká kouč.
Že předtím a ani potom Ester Ledecká nedojela ve Světovém poháru mezi nejlepšími pěti? Na tom tak nezáleží. Olympijský triumf jí ukázal, že k lyžařkám na piedestalu může patřit.
Jen z něj teď najednou spadla tak, jak to asi ani sama nečekala.
„Nejtěžší teď pro ni asi je, že se musí naučit žít s tím, že na ni kouká celý svět, že se stala hvězdou,“ říká bývalý lyžař a nyní expert České televize Borek Zakouřil.
Narušená psychika a pády
Poslední dny psychikou Ledecké otřásly. Spadla v tréninku v Cortině, pak v závodě v Garmisch-Partenkirchenu a nakonec i v pondělním tréninkovém sjezdu v Aare na nepříjemném skoku Hummel’s Edge.
„Když závodník spadne třikrát za čtrnáct dní, znejistí ho to,“ ví i Tomáš Bank.
Roli hrají i rodiče Ledecké, kteří pochopitelně nechtějí, aby v závodech nadmíru riskovala. Také proto po pondělním pádu Ledecká okamžitě vstala a mávala do kamery. Dávala tak mamince Zuzaně vědět, že je v pořádku.
Musí se tak v ní aktuálně prát dvě věci - že trenéři po ní chtějí jízdu na hraně rizika, díky které může bojovat o nejcennější umístění a že o ni rodiče mají pochopitelný strach.
„Nevím, co se děje za zavřeným dveřmi. Rodiče by ale určitě chtěli, aby neriskovala a samozřejmě my si to taky nepřejeme. Ale jistá zdravá míra rizika k tomu patří a závodník, který jede opatrně, nemůže zajet dobrý výsledek. S tím se musíme vyrovnat. Musíme zvolit nějakou rozumnou míru toho rizika, aby to stálo za něco,“ říká Tomáš Bank.
„Žádný pád pochopitelně není příjemný, někdo se oklepe rychleji, jako například v minulosti Ondra Bank. Ten si s tím hlavu nedělal, ale někdo s tím má problémy,“ popisuje Zakouřil.
Riziko pádu v alpském lyžování, a především v rychlostních disciplínách, tu jednoduše je.
„Rozdíl mezi slalomářem a sjezdařem je ten, že ve slalomech nejde o život, zato ve sjezdu při skocích často ano. V pojišťovně dobře vědí, že sjezdař má v kariéře stoprocentní šanci se zranit. Je to součást toho sportu a všichni to tak bereme,“ říká olympijský medailista Jan Hudec.
Lyžařky i lyžaři dolů sviští více než 120kilometrovou rychlostí. Že občas spadnou? To je jednoduše součást jejich profese. Je to podobné jako v cyklistice, kde je riziko pádu značně vysoké.
„Tohle je lyžování. Jezdí se ve vysoké rychlosti, padá se v něm. A já rychlost miluju, tak to je. Kdybych chtěla dělat sport, ve kterém se nepadá a který není nebezpečný, nedělám lyžování,“ prozradila v úterý i nejúspěšnější lyžařka historie Američanka Lindsey Vonnová, která super-G po těžkém pádu nedokončila.
Ani Ledecká se v minulosti nebála.
Pouštěla se střemhlav dolů hlava nehlava. Jen díky téhle jízdě na hranici rizika se stala olympijskou šampionkou. Však vzpomeňte na poslední skok olympiády, který jen taktak ustála.
Kdyby ho jela jen o něco opatrněji, o setinu sekundy by nevyhrála.
„To byla její síla, důvod, proč vyhrála olympiádu. Jela na hranici možností, dělala přesně, co jí trenéři řekli. Hranice pádu je potom blízko, může přijít. Bohužel teď přišly tři za sebou, což nahlodá sebevědomí. Ale to se dalo čekat, každý sjezdař někdy spadne,“ myslí si Zakouřil.
Po třech pádech má momentálně Ledecká problémy riskovat. Pro lepší výsledky však musí znovu najít čistou hlavu a mentální stabilitu.
Jak toho docílit?
„Osmdesát procent výkonu je o hlavě. Všichni jsou silní, umějí lyžovat, ale rozhoduje psychika,“ říká Hudec. „Třikrát za měsíc teď spadla a najednou zjistila, že to není sranda. Mladým se tohle stává, buší do toho, riskují, pak párkrát spadnou a začínají od nuly. Proto jsou nejlepší sjezdaři ve 30 až 35 letech. Už mají zkušenosti, vědí, jak riskovat, jak skákat, kde ubírat.“
Bratři Tomáš a Ondřej Bankové své svěřenkyni před každým závodem vštěpují takovou stopu, díky níž může vyhrát. Takovou, která je podle nich nejrychlejší.
Pátý čas v tréninku? Už nepláču, už to bude dobrý, usmívá se Ledecká |
A samozřejmě i nejriskantnější.
„Ale v tomhle rozpoložení Ester tu stopu nedokáže jet, nedokáže ji udržet. V té pasáži, kterou jsem měl během super-G na starosti, jela až tři metry vedle. A to jen kvůli tomu, že si nevěřila. Je strašně těžké narvat to přímo na bránu,“ říká Tomáš Bank.
Zároveň oba vědí, že bez podobného rizika to nejde.
„Pořád si myslím, že na výsledky jako z olympiády má. Nevím, jestli teď, ale obecně dlouhodobě má na to pohybovat se pravidelně kolem desátého místa,“ má jasno Bank.
Už při středečním tréninku sjezdu to bylo o moc lepší. Ledecká si slušnou jízdou bez větších chyb dojela pro šestnáctou příčku.
Čtvrteční trénink pak byl znovu o kus radostnější. Ledecká jela uvolněně, bez potíží zvládla všechny skoky a s odstupem dvou desetin skončila pátá.
„A příště to může být zase lepší, uvidíme,“ usmívá se Bank.
