Muž, kterému nikdo z týmu šampionů neřekne jinak než E, má na starosti prakticky vše. Jen na ukázku: balí a vybaluje hráčům dresy, nosí jejich tašky, zamlouvá hotely, pere tréninkové dresy, kupuje hráčům svačiny, stará se o objednání autobusů a letadel, dělá hráčům jídelníčky a spoustu dalšího. U toho se snaží vypít maximálně dva energetické nápoje za den.
„Kofein je má droga. Týmoví lékaři se mi pořád snaží najít zdravější alternativu, ale na mě fungují jen red bully,“ říká Housen.
Do většího podvědomí se dostal loni na začátku prosince, když byl tím, který při vzájemném zápase Warriors s New Orleans zadržel pivota DeMarcuse Cousinse, který se snažil dostat do šatny Warriors za Kevinem Durantem, když byli za vzájemnou potyčku vyloučeni.
Housen zadržel o více než hlavu vyššího a téměř o padesát kilo těžšího Cousinse na tak dlouho, než se k němu dostala ochranka.
„Věřil jsem, že když Cousins uvidí starého malého člověka, že si na mě nedovolí,“ řekl k incidentu se smíchem.
Reportáž o sporu mezi DeMarcusem Cousinsem a Kevinem Durantem. V modrém tričku je na fotografii Eric Housen:
Čtyřiačtyřicetiletý Housen pracuje pro Warriors od roku 1985, kdy začal ještě na základní škole jako podavač míčů. A teď? „Je to nejdůležitější postava týmu,“ řekl o Housenovi asistent trenéra Bruce Fraser.
„Vlastně celý život tráví připravováním věcí pro jiné a je v tom skvělý,“ chválí ho trenér týmu z Oaklandu Steve Kerr.
Housen nevynechal v práci ani den od roku 1999, kdy se stal oficiálním zaměstnancem klubu. První tři sezony bydlel v tréninkovém centru a přespával na masérském lehátku. Teď už má vlastní bydlení, a dokonce i manželku Codi a novorozeného potomka.
Od začátku loňské sezony měl volno tři dny. „Dovolenou nepotřebuji, je mi to jedno,“ říká.
Do týmu ho dostal bývalý hvězdný hráč Warriors Chris Mullin, Housenův dlouholetý přítel.
„Vím, že Warriors mají tým plný milionářů a majitele miliardáře, ale kdyby tam nebyl Eric, celé by se to rozpadlo. Nevěřte tomu, ale je to tak a je tomu tak už pětadvacet let,“ nešetří slovy chvály Mullin.
Často se stane, že se Housenovi nelíbí, jak některý z podavačů míčů utřel palubovku od potu po pádu hráče. V tu chvíli naběhne na hřiště s ručníkem a vlhké místo pro jistotu přetře. „Prostě se snažím předvídat a předcházet zraněním,“ usmívá se.
Druhý poločas venkovních zápasů tráví většinou v šatně, kde dohlíží na kuchaře servírující hráčům pozápasové jídlo. Volá do hotelu v dalším městě, aby potvrdil předběžný čas příletu. Nechá v tom samém hotelu prodloužit podávání snídaně až do jedné hodiny, protože hráči budou po přeletu zřejmě vyspávat. Nakonec se připomene řidiči autobusu v dalším městě, aby byl včas u letadla a neproběhlo žádné zbytečné zdržení.
Když si konečně může v letadle v klidu sednout, prohlédne si hodinky a zjistí, že nachodil téměř dvacet kilometrů. Povzdechne si, že si nestihl zacvičit.
Jakmile letadlo dosedne, je první venku a pomáhá řidiči autobusu přeskládat tašky hráčů. Ani nemíří do hotelu, ale rovnou jede do haly, kde vybalí vybavení hráčů na střelecký trénink.
Když kolem třetí ráno skončí, nemá pro něj smysl jet na hotel. Jako za starých časů si lehne na masérské lehátko a okamžitě usne. „Z lehátka a ručníků se dá udělat slušná postel,“ pokračuje ve vyprávění.
Za pár hodin však vstává, aby zkontroloval hotelovou kuchyň před tím, než dorazí první hráči na snídani. Odpoledne před utkáním vyráží tradičně před každým venkovním zápasem na nákup. Dobroty na objednávku pro celý tým od slunečnicových semínek po pivo a víno po zápase ho stojí tradičně přes 500 dolarů.
Víno kupuje na objednávku podle týmových „vinařů“ Stephena Curryho a Shauna Livingstona.
Zná zvyky a rituály všech členů týmu. Pamatuje si, že Klay Thompson rád nosí stejné ponožky až do úplného roztrhání a že mu je musí včas vyměnit. Ví, že Nick Young hraje v botách bez vložek. Vždy jasně pozná největší obuv v týmu (velikost 19), která patří JaValemu McGee.
Zná rozpis, podle kterého nosí boty Stephen Curry. Firma Under Armour, jež Curryho obouvá, totiž přehled barevných kombinací bot posílá kromě samotného hráče i Housenovi.
Stephen Curry (vlevo) slaví svou trojku s lavičkou Golden State, na které sedí Zaza Pačulija a Jordan Bell. V modrém tričku sedí na zemi Eric Housen.
Za ta léta už také ví, jakou značku balené vody má který hráč nejradši nebo jaké pivo si vychutnávají po utkání asistent Ron Adams nebo hlavní kouč Kerr.
Pamatuje si, kteří hráči mají hotelové pokoje dál od výtahu kvůli lehkému spaní. Ví, že McGee je vegetarián a Curry nejí lepek. Zaza Pačulija musí mít v poločase připravený čistý dres a také nerad odchází z haly s mokrou hlavou.
„Je to jediný hráč v NBA, který si suší vlasy. O žádném jiném jsem nikdy neslyšel. Mám pro něj vždy připravené dva fény, kdyby se jeden rozbil,“ usmívá se Housen.
Ať už jsou přání členů týmu jakákoliv, Housen je neodmítne. Jedinkrát prý nesplnil přání hráče: když chtěl kvůli zavřenému mostu po utkání pivot David Lee letět vrtulníkem, protože spěchal domů. Vrtulník se tak rychle nepodařilo sehnat a Housena to doteď trápí.
„Rád bych jim pomohl košem nebo doskokem, ale to nemůžu, takže pro ty kluky dřu, jak jen můžu v ostatních věcech,“ říká Housen.
