Říkali mu „Princ“.
Proč Princ? Protože krále biatlonové Norsko mělo v Ole Einarovi Björndalenovi a on měl být jeho nástupcem.
Odmala slýchával, že jednou velkého Oleho nahradí. Že by mohl dosáhnout úspěchů jako jeho starší reprezentační kolega, ke kterému sám vzhlížel.
A sám Emil Hegle Svendsen tomu věřil.
Ne, takových úspěchů jako jeho starší kolega nedosáhl, přesto byly jejich kariéry propojeny až do úplného konce. Vždyť poté, co minulý čtvrtek na pódiu v tiskovém středisku v Oslu oznámil svůj tolikrát posouvaný konec kariéry 44letý Björndalen, na něj o čtyři dny později navázal i dvaatřicetiletý Svendsen.
NORSKÉ OBJETÍ. Ole Einar Björndalen (zády) a Emil Hegle Svendsen.
Bylo pondělí 9. dubna, když naposledy coby sportovec předstoupil před norské novináře. Sedl si na připravenou židli, usmál se, ale v očích měl skelný pohled.
Bylo na něm vidět, jak je z té chvíle dojatý.
Přišel říci definitivní sbohem.
„Končím, opravdu. Takhle jsem se rozhodl. Když jsem si v minulosti dal chvíli pauzu od závodění, neměl jsem problém znovu najít jiskru. Tentokrát to tak nebylo. Motivace se nevrátila,“ popsal důvody svého odchodu do biatlonového důchodu.
Umím si představit šest zlatých
Velkým talentem byl odmala.
Na juniorském mistrovství světa získal čtyři zlata, jedno stříbro a dva bronzy. Od dvaadvaceti řádil ve Světovém poháru.
Aby zrychlil na lyžích, přešel v roce 2009 i na speciální model běžeckých bot Madshus, který byly vyrobeny speciálně pro kolegu Björndalena a byly lehčí než klasická obuv. Ale nebylo to pouze v botách.
Postupně vyzrál v komplexního závodníka.
Na střelnici dokázal udržet nervy ve vypjatých momentech jako málokdo. Díky fyzickým předpokladům pro sebe často rozhodl těsné finiše, dokázal skvěle načasovat formu a také - měl spoustu sebevědomí.
Své webové stránky si zaregistroval s doménou supersvendsen.com. Pod přezdívkou SuperSvendsen vystupuje také na Twitteru a jako Superman se občas i choval.
Třeba když přijel na mistrovství světa do Nového Města na Moravě, neskromně prohlásil: „Umím si představit šest zlatých.“
Že by se stal prvním biatlonistou, kterému se něco podobného povedlo? No a co, někdo musí být první.
On se jím nestal, na Vysočině bral čtyři zlata a jeden bronz.
ÚSPĚŠNÉ MISTROVSTVÍ. Norský biatlonista Emil Hegle Svendsen ukazuje svou sbírku medailí. V Novém Městě na Moravě byl čtyřikrát zlatý a jednou bronzový.
V roce 2010 poprvé a naposledy zvedl nad hlavu velký křišťálový glóbus pro vítěze Světového poháru.
Tehdy se říkalo, že mu bude v následujících letech patřit biatlonový svět.
A nebýt jednoho Francouze, taky by mu patřil, vždyť v následujících čtyřech sezónách skončil v celkovém hodnocení vždy druhý.
Ano, za Martinem Fourcadem.
On byl tím, díky komu se z francouzského biatlonisty stal takový fenomén a možná nejlepší biatlonista historie.
„Byl to právě Emil, díky komu jsem se stal lepším sportovcem. To on ve mně probouzel tu hladovou bestii, která ho chtěla neustále porážet. A to on mi uštědřil mé nejhorší porážky v kariéře,“ říká Fourcade.
Čím dál častěji ho ale v průběhu zimy trápila zranění nebo nachlazení, které ho rok co rok vyřadila z několika závodů Světového poháru.
I proto postupně ztrácel motivaci, přesto vždycky říkal: „Neodejdu, dokud se nevrátím na úplný vrchol.“
Na ten mu kromě rodiny a přátel pomáhala také snoubenka Samantha. Nyní se naopak on bude věnovat jí.
„Bylo to pro mě těžší rozhodnutí, než bych si býval myslel, že bude. Ale opravdu končím definitivně,“ prohlásil v pondělí.
Král s princem odešli, norský biatlonový trůn je volný.
