Zcela mimo nazírání na současný desetiboj, nejtěžší atletickou disciplínu spojující v sobě umění běhů, skoků a vrhů, se ocitl sedmadvacetiletý Tomáš Dvořák, když o víkendu fantastickým způsobem překonal světový rekord. Jen s velkými obtížemi se nyní i největší zasvěcenci pokoušejí představit si, jak obrovský průlom do historie udělal, když při superlize Evropského poháru nasbíral 8994 bodů a sedm let starý rekord Američana Dana O'Briena překonal o 103 body. Tak výrazné vylepšení světového rekordu se nepodařilo nikomu za posledních 36 let. "Cítil jsem se dobře, ale tohle jsem nečekal ani v nejděsivějších snech," prohlásil spokojený Dvořák po závodě. Během něj si vytvořil pět osobních rekordů a třicetistupňový žár v kotli strahovského stadionu jako by ho rozpaloval v touze co nejvíc využít vhodných podmínek. Od první disciplíny bylo jasné, že útočí nejen na svůj český, ale i na evropský rekord legendárního Brita Daleyho Thompsona z roku 1984. A už v závěru prvního dne se začaly objevovat myšlenky na rekord světový, na nějž ztrácel po prvních pěti disciplínách jen 75 bodů. "Věděl jsem, že když Dvořák druhý den odvede výkony, na něž má, může světový rekord překonat. Ale jisté to nebylo," popisuje své noční výpočty Viktor Trkal, autor tabulek, podle nichž se v současnosti desetiboj po celém světě boduje. Tušení nevídaného přitáhlo v neděli ráno na stadion v jinak liduprázdném hlavním městě asi tři tisíce diváků. A ti vytvořili kulisu, v níž se mísilo nadšení, napětí a nezměrné očekávání. Pod kotel nervozity přiložil běh na 110 m překážek, úvodní disciplína druhého dne, v níž už mnozí desetibojaři v minulosti ztratili po pádu veškeré naděje. V Praze se to přihodilo Španělu Peňalverovi, stříbrnému z olympiády v Barceloně 1992. Dvořák zaklekával do bloků hned v následujícím běhu a to se ještě povedl až čtvrtý start. Reprezentační šéftrenér Václav Fišer stojící na lavičce z ní při všech třech nepodařených seskočil, naštvaně si dupl a mrzutě tleskl. Ví, jak každý další start oslabuje. "Už aby bylo po tyčce," hlesl v té chvíli Zdeněk Váňa, trenér a Dvořákův tchán, když se mísil mezi diváky. Připomněl nejslabší disciplínu mistra světa. Dočkal se, byť musel přečkat krizový okamžik, když se jeho svěřenci při jednom z pokusů zlomila tyč na tři kusy. Ale Dvořák se z otřesu vzpamatoval, a když skočil 490 cm, bylo zřejmé, že světový rekord padne. A tu přišel od hlasatele, který stále propočítával konečný bodový součet, nový kalkul. "Je na spadnutí hranice snů, devíti tisíc bodů!" Ta nakonec o pouhých šest bodů nepadla, když v závěrečné patnáctistovce chybělo Dvořákovi k potřebnému času 0,86 vteřiny. Zmožen doběhl do cíle a v první chvíli se ani neradoval. Teprve po pár vteřinách se zvedl z předklonu, zamával divákům, vlajku, kterou mu kdosi podal, si přehodil přes ramena a pak teprve dlouze zařval. Za burácivého potlesku si vzápětí potřásl rukou s trenérem, objal manželku Gábinu a šampaňským postříkal všechny kolem. A šel na vyhlášení Evropského poháru, který s ostatními reprezentanty, Šebrlem, Rybou a Damaškem, jaksi mimochodem vyhráli. Ještě jeden těžký úkol měl však před sebou - odevzdat dostatečný vzorek moči při následné dopingové kontrole. Povedlo se mu to až v půl dvanácté v noci, kdy nasedl do auta a opustil stadion, jenž ještě vstřebával, co viděl.
Podrobnosti na str. II
Podrobnosti na str. II
