„Seriál začínal v Monze a bylo cítit, že je to kolébka formule 1. Něco neuvěřitelného,“ poznamenal Kouřil, který za měsíc oslaví devatenáctiny. „Ale i tratě v Misanu a Vallelunze jsou moc krásné a stojí za to. Nekladl bych je na druhou kolej.“
Závod v Monze se jel na stejné trati jako F1. Kouřil díky tomu na vlastní kůži poznal, jak se cítí nejrychlejší piloti světa, když mají po startu problém dobrzdit do první pravé zatáčky.
„Při našem prvním závodě bylo mokro a většina jezdců to neubrzdila a šla rovně. Byl to nářez,“ pousmál se mladý závodník. „Samozřejmě nejedeme tak rychle jako ef jedničky, na druhou stranu máme horší brzdy.“
Do Itálie se vydal po třech letech strávených ve východoevropské větvi šampionátu TCR. Loňská sezona mu příliš nevyšla, i proto hledal novou motivaci. Našel ji na Apeninském poloostrově.
„Rozdíl je hlavně v úrovni soupeřů. V Itálii je konkurence fakt nabitá. Jezdí tam závodníci z mistrovství světa i Evropy,“ upozornil Kouřil, který sedlá vůz Hyundai i30 N TCR v barvách rodinného týmu K2 Engine.
Na trati je skoro třicítka pilotů, což je jednou tolik, než poznal v minulých sezonách. Zvyká si proto na úplně jiný styl závodění. Stačí udělat malinkou chybičku a soupeř ji okamžitě využije k útoku.
„Třeba při předjíždění mě to naučilo zamyslet se nad tím, jestli má opravdu smysl. Jestli nehrozí, že mě přitom předjede pilot, co se pohybuje za mnou,“ popsal. „Tím, že jede víc aut, je to tvrdší, ale taky zajímavější,“ pochvaluje si.
Kouřil má za sebou dva závodní víkendy. Kromě úvodní Monzy se představil v Misanu, které je dlouholetým domovem silničních motocyklů. V první jízdě tady dojel čtvrtý a první mezi juniory do 25 let, jenže následná pětisekundová penalizace jej srazila na osmé, resp. čtvrté místo. O ní se dozvěděl dlouho po závodě, tedy i po vyhlášení na stupních vítězů.
„Podle mě nebyla oprávněná, i když jsem ho trošku štrejchnul,“ zlobil se. „Ze zatáčky jsme jeli vedle sebe, pak mě začal vyvážet do trávy. Přitom mnohem horší prohřešky zůstaly bez trestu.“
Ale i tato zkušenost patří k užitečným lekcím, které můžou pomoci jeho závodnickému růstu. Ostatně proto se do Itálie vydal.
„Hlavně si chci zvyknout na vysoké tempo, kterým se tam jezdí. Člověk musí být neustále ve střehu,“ připomněl. „Sezonu beru především jako krok do budoucna. Ale to neznamená, že se tam budu jenom vozit. Chtěl bych ukázat, že tam nejsem do počtu, a zajet kvalitní výsledek.“
O něj usiluje jako středoškolák, který většinu posledního roku strávil na distanční výuce. V osmnácti je nejmladším účastníkem šampionátu. „Jsem rád, že sezona konečně začala. Být pořád zavřený doma bylo otřesné,“ přiznal.
