"Je bolestivé zjištění, že už nejsme neomezenými vlastníky basketbalu. A ještě bolestivější, že už nikdy nebudeme," napsal Tim Dahlberg, komentátor americké agentury AP. Kam se poděla americká suverenita?
Nehrají ti nejlepší. I když USA vysílají na světové turnaje hvězdy z NBA, opravdový výkvět to není. "Nejlepší hráči odehrají za rok až sto zápasů a cítí se unaveni," vysvětluje basketbalový expert Petr Janouch.
Lesk prvních Dream Teamů už navíc povadl a esa kalibru Shaquilla O‘Neala, Kevina Garnetta či Tracyho McGradyho tak v národním týmu nenajdete.
Svět se zlepšil. Zatímco americký basketbal dosáhl vrcholné úrovně a v poslední době stagnuje, zbytek světa jej mocně dohání. Do NBA proniklo osm desítek cizinců a jejich počet dál roste. "Americký tým už nevyhrává zápasy jen tím, že vkročí na hřiště," upozorňuje Dahlberg.
Odlišná pravidla. Ve světě se píská jinak než v NBA a Američané na to stále doplácejí. "Hlavně na zónovou obranu. Ta už je sice povolena i v NBA, ale je tam omezená," popisuje Janouch.
Někteří hráči navíc těžko přivykají úzkostlivějšímu stylu rozhodčích, třeba Tim Duncan proto po olympiádě v Aténách prohlásil, že už s mezinárodním basketbalem nechce mít nic společného.
Hraje se jinak. Zatímco přední světová mužstva sázejí na týmovou souhru, americké hvězdy jsou zvyklé, že se vše točí kolem nich. V prohraném semifinále s Řeckem proto narazily: LeBron James, Dwayne Wade a Carmelo Anthony nedokázali účinně spolupracovat.
Ale pozor! Americké trápení může brzy skončit. Právě tři mladí tygři z letošního týmu jsou nadějí, k níž se basketbal v USA upíná. Pro příští olympiádu je má navíc doplnit ještě Kobe Bryant, kterého nyní vyřadilo zranění. "V takovém složení musí Američané v Pekingu vyhrát," tvrdí Petr Janouch.
