Ten už několik dní před dostihovým svátkem prohlásil, že majitel Rabbita Zdeněk Jandejsek kvůli problému se starty pozval ke koni netradiční návštěvu - léčitele. „Snad to pomůže,“ řekl tehdy Váňa starší.
„Ale to tehdy byla z mojí strany jenom finta. Kdyby neodskočil, mohl bych majiteli říct - pozval sis odborníka a vidíš, nepomohlo to, takže já za to nemůžu,“ vysvětlil po Velké.
Léčitel však u ryzáka skutečně byl. Co tedy poradil? „Řekl, že Rabbit má špatné ledviny, ať ho dáváme na solárko. Což v našich stájích není problém. Určitě to ale nenapomohlo tomu, že odskočil,“ má jasno Váňa.
Rabbit Well málem skončil
Pomohla i dohoda se startérkou Soňou Froňkovou. „Domluvili jsme se, že na Rabbita dohlédne a že to nepustí, když bude zrovna otočený - on je totiž neklidný a na startu se všelijak točí. Protože v Itálii s námi startér zamával tak, že počkal, až se Rabbit obrátil do protisměru, odmávl to a bylo vymalováno. Tady to paní Froňková pustila až v okamžiku, kdy byli všichni koně nasměrovaní dopředu,“ pochvaluje si.
Výhodou byla podle slavného žokeje a trenéra skutečnost, že Rabbit před Velkou čtyři poslední starty zvládl. Kde se ale vzaly tyto jeho potíže?
„Máme ho ve stájích druhý rok a přišel k nám v hodně nedobrém stavu. Nejenže nechtěl odskakovat, on nechtěl ani trénovat čili pracovat. V jeho předchozím působišti už ho chtěl majitel poskytnout k nedostihovým účelům, ale zkušený trenér Franta Zobal, vítěz Velké pardubické z roku 1976, majitele přemluvil - dej mu ještě šanci. To Franta Rabbita zachránil,“ přibližuje.
Všechno ale začalo mnohem dřív. „V úplně původní české stáji měl Rabbit Well při dostihu dvouletých dostat od jezdce nakládačku bičíkem. Muselo to být hrozné bití, protože koník od té doby zanevřel na celý svět a nechtěl s lidmi spolupracovat.
Jak se takový zážitek odstraňuje? „Velmi pomalu, je třeba velká dávka trpělivosti a lásky. Ale jak je vidět, daří se to, Rabbit je výborný kůň.“
Když si kůň postaví hlavu
Pardubická neděle však přesto jeden „nestart“ přinesla, při Velké ceně Labe se zasekl ryzák Love the Win. Napřed se odmítl pustit s ostatními na zkušební překážku a na start, a když si dal říct a po chvilce za nimi dorazil, namísto startu zůstal zatvrzele stát. Jako beran.
„Mrzelo mě to, protože tenhle dostih byl mojí šancí. Ale vůbec netuším, proč se to stalo, podle jeho trenérky Jany Junkové to nikdy předtím neudělal. Před dostihem mi řekla, že je pohodový a dobře nachystaný, ale asi se mu honilo hlavou něco jiného než obvykle,“ říkal potom Ondřej Velek, jenž v dostihu zaskočil za zraněného žokeje Lukáše Matuského.
„Pravda je, že jsem ho viděl poprvé. V tom mohl být kámen úrazu - žokej může znát koně několik měsíců nebo i let, což je výhoda, ale taky na něj může sednout jenom pro jeden dostih,“ dodal Velek, zástupce mladší jezdecké generace, který loni při Velké pardubické dovedl k sedmému místu Trezora.
Kromě trpělivosti a lásky i pohoda ve stáji
Co může udělat jezdec, aby se kůň před startem uklidnil? Také v tom má Velek jasno. „Pískejte na něj, hlaďte ho, udržujte ho v klidu. A nesmíte dát najevo sebemenší nervozitu, protože ta strašně snadno přeskočí na koně.“
„Dobře to říkáš,“ pochválil jej Josef Váňa starší. „Na uklidnění koně má každý svoje metody, ideální je ale stav, aby kůň přišel na start klidný. A aby nebyl vynervovaný od lidí, kteří s ním ve stájích pracují. Kromě trpělivosti a lásky je to vždycky o erudovaném mančaftu ve stáji, kde všechno musí klapat, aby koně měli pohodu. Protože potom tu pohodu mají i lidi kolem. Tak to děláme i s Rabbitem, aby zapomněl na to, co ho potkalo,“ dodal zkušený bard českého turfu.
