Zase bude trnout, dožene ho stres i obavy.
Ač je Charvát v českém dostihovém sportu velkým pánem, za dva dny v něm bude malá dušička. Až se „Cikán o berlích“ vydá na Taxisův příkop, známý podnikatel se raději zadívá jinam.
„Když jdou koně v překážkovém dostihu na skok, raději sklopím zrak,“ přiznává Charvát.
Na vlastní oči neviděl ani zatím jediné vítězství svého koně ve Velké pardubické, to když před dvanácti lety triumfoval uznávaný žokej Josef Bartoš v sedle Decent Fellow.
Vybavíte si, jak jste Bartošovu výhru s Decent Fellow prožíval?
Pamatuji si to naprosto přesně. Chodil jsem vzadu u lesíka za stájemi a pak jsem se šel zeptat, jak jsme dopadli. Byli jsme první a třetí.
Kdy jste při Velké pardubické nejvíce nervózní?
Ta největší nervozita je do Irské lavice, možná za Popkovický příkop (tyto překážky jdou po sobě, pozn. red). Riziko pádu zvyšuje fakt, že Velkou pardubickou běží koně s rozdílnou výkonností. Ty rozdíly jsou opravdu velké a na Jockey Clubu se nad tím budeme muset na podzim zamyslet. Možná by stálo za to, aby podmínkou pro účast na Velké pardubické bylo i handicapové hodnocení.
Váš kůň Tzigane Du Berlais patří k favoritům, spolu s Váňovými No Time To Loose a Ange Guardianem. Může je porazit a vyhrát?
Ty šance jsou vždycky otevřené... Letos i kvůli tomu, že se obměňuje generace koní, kteří mohou uspět. Hodně se mluví o tom, že šanci na vítězství mají mladí koně, byť nemají s Velkou pardubickou zkušenosti. Může to dopadnou dobře, ale i jinak.
V čem je Tzigane Du Berlais silný? Kde jsou jeho přednosti?
Má dobrý původ pro crossový dostih, celý ten francouzský chov se hodí na překážkové dostihy. Jsou to větší, těžší koně. Nevýhodou je, že pokud je pevnější půda, tak na ní neběhá rád. To se ukázalo i letos, kdy běžel jen dva závody. Jednou ho zadrželi po kilometru a půl, protože po tvrdém povrchu jít nechtěl, podruhé na měkkém terénu ukázal své kvality, sedělo mu to. Když mu podmínky přejí, tak je to dobrý kůň. Při Velké pardubické by mu vyhovovalo více bahna. Když je ta dráha přece jen pevnější, pomáhá atletičtějším, lehčím koním.
Proč jste zvolili právě Tzigane Du Berlais?
Vybrali jsme ho vlastně kvůli tomu, že žádného jiného koně, který by se do Velké pardubické hodil, nemáme. Cikán je sedmiletý kůň, má dobrý věk. Měli jsme přihlášeného ještě Ascovera, ale ten se od čtyř let potýká s určitým zraněním a to mu nyní start neumožnilo.
Žokej Jan Faltejsek asi byl snadná volba, že?
Ano, v sobotu jedeme tři dostihy a všechny pojede také on. V Česku pár dobrých žokejů máme, hodně rád spolupracuji také s Jiřím Kouskem, jezdí na pocit. U Faltejska cením odvahu, v té vyniká proti svým konkurentům.
Velká pardubická má velkou tradici, gró dostihového sportu jsou ale rovinové dostihy. Jsou to dva odlišné světy?
Jsou, koně se chovají kvůli rychlosti, té dosahují v rovinových dostizích. Překážkové závody vznikly v Anglii a Irsku, protože je tam na koně vázáno spoustu lidí. Aby ti lidé měli v zimě co dělat, tak se začaly běhat překážky. U nás je Velká pardubická spojována s celým smyslem dostihů, ale gró je jinde.
Rád to vyjadřujete i na příkladu s připuštěním koně.
Ano, to je zajímavé srovnání. Připuštění nejlepším rovinovým plemeníkem stojí 300 tisíc euro, u toho překážkového je cena 20 tisíc. Je to možná trochu přehnaná výpověď o obou těch sportech.
Na Velké pardubické letos chybí zahraniční koně (až na jednu slovenskou výjimku). Je to špatně? Proč se tak děje?
Pro ten závod je to blbé. Objevují se názory, že by se měla Velká pardubická dotovat ještě více. Já si ale myslím, že v Evropě se neběhá cross country s vyšší dotací, takže finance nejsou tím problémem. Ostrovní koně tu nejsou, protože v Anglii a Irsku se jezdí překážkové závody v zimě, takže ještě nejsou zdaleka ve formě. A Francouzi? Ti zase nemají tolik crossových koní...
I když před skoky klopíte oči, umíte si sledování Velké pardubické užít?Podle mého, možná je to tím, že stárnu, milovník koní má nejklidnější a nejmilejší pohled na koně ve výběhu, na klisnu s hříbětem. Při závodech vstupuje do hry stres, tam už to o užívání moc není.
