Kauza vyplula na povrch těsně před Velkou pardubickou, která se běží v neděli.
„Některé koně jsme převezli domů na rekonvalescenci, některé jsme svěřili jiným trenérům,“ vysvětlila Kateřina Dušková, jednatelka a marketingová ředitelka firmy Orling.
Vzali mi koně. Úspěch se neodpouští, říká trenérka Růžičková |
„Nevím proč. Uvedené důvody, tedy ztráta důvěry, byly absurdní,“ řekla před týdnem MF DNES trenérka Růžičková.
Orling ve svém prohlášení uvedl: „Pokud jsme se tak rozhodli po 15 letech, jistě jsme k tomu měli důvod, jinak bychom takto nepostupovali. Důvody jsme sdělili paní Růžičkové. Nechceme je dále rozvádět, protože nechceme paní Růžičkové škodit.“
Dle vyjádření Růžičkové docházelo mezi ní a majiteli koní z Orlingu k neshodám v otázce utracení zraněných a nemocných zvířat. Některé koně nechala firma usmrtit i v případě potíží, které trenérka považovala za léčitelné.
Dušková je přesvědčena, že k uspání měla firma vždy pádný důvod. „Žádný majitel nemůže sám rozhodovat o tom, kterého koně dá nebo nedá uspat,“ tvrdí v prohlášení. „V tomto smyslu je naprosto přesná zákonná úprava. Respektujeme zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, kdy za týrání se považuje dle § 4 d) vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení. To je zákonné, soucitné a milosrdné. Zvíře může uspat jedině veterinární lékař na základě jím stanovené konkrétní diagnózy a prognózy zvířete.“
Růžičková zmínila dva případy, kdy došlo k rychlému uspání kobyl s oční vadou, resp. s otoky na karpálních kloubech, přestože to vzhledem k jejich zdravotnímu stavu podle ní nebylo nutné.
Dušková namítá: „Jednalo se o nevyléčitelná onemocnění znemožňující koním život. O ukončení jejich trápení bylo rozhodnuto po dlouhých konzultacích s veterináři z Veterinární kliniky Brno či s paní docentkou Mezerovou. Bylo to pro nás těžké rozhodnutí, ale pro koně nejlepší řešení. Koně máme rádi a poskytujeme jim nadstandardní péči.“
Trenérka rovněž poukázala, že firma jí v některých obdobích zůstávala i dlužna.
„Za péči o naše koně jsme jí platili,“ říká Dušková.
K tomu, že koně odvezli ze stájí v Pohoří také další majitelé, dodává: „Pokud se tak rozhodli, jedná se o jejich rozhodnutí.“
