"Už to, že můžu na Tour startovat, je vítězství," svěřil se Vinokurov v Revelu. Tam si připsal šesté dílčí prvenství na francouzských silnicích. Ehm, vlastně čtvrté. Ta dvě, která získal v roce 2007, Francouzi bez pardonu (a podle pravidel) vymazali z historie.
Lídra Astany už v tom ročníku odepisovali, ale on ovládl časovku. "Znovu jsem našel svoje nohy," říkal tehdy. Pár dnů poté triumfoval i v horské 15. etapě do pyrenejského Le Loudron.
Jenže následující den přišel verdikt: Závodník č. 191 Vinokurov Alexandr (Kaz.) neprošel dopingovou zkouškou. Pozitivní nález měl po svém triumfu v časovce.
"To není možné, nikdy jsem nic nepovoleného nevzal," bránil se. Přesto měl v krvi skoro dvojnásobné množství krvinek, než povolují regule.
Celý tým na žádost šéfa pořadatelů Tour Patrice Clerca odstoupil. Triumfy dodatečně získali Australan Evans (v časovce) a Lucemburčan Kirchen z horské etapy.
Vinokurov následně od kazašské cyklistické federace dostal roční zákaz startů, mírnější proto, že současně oznámil ukončení kariéry.
Jenže už v srpnu 2008 ohlásil, že v tom následujícím roce bude zpět v sedle. "Miluju cyklistiku. Vracím se, protože jsem nechtěl končit takto. Cítím, že ještě jednou dokážu vyhrát velký závod."
Vracel se bez omluv, bez přiznání, nebo pokání. I proto mu sportovní arbitráž CAS na základě odvolání cyklistické federace UCI protáhla původní trest na standardní sazbu dvou let.
Jeho klatba vypršela loni 24. července. Pak "vyčištěný" Vinokurov oblékl dres Astany, kterou stavěli za kazašské peníze pro něj, a od té doby jezdí zase na profesionální úrovni.
Letos v dubnu vyhrál klasiku Lutych-Bastogne-Lutych a v sobotu i etapu Tour. "To je jako vyhrát mistrovství světa," rozplýval se 36letý cyklista.
Tentokrát byl snad jeho triumf čistý.
