Zatímco v jeho zemi se usilovně řeší, s jakými – pokud nějakými – tresty skončí Rusko po pátečním zasedání Mezinárodní atletické federace, on sám už od čtvrtka pobývá v Praze.
Vladimir Rauš dorazil na finálové utkání tenisového Fed Cupu, i on však dnes bude napjatě sledovat, kam se posune aféra, podle níž v Rusku fungoval systematický doping. „Několik hlav kvůli ní padne. Uvidíme, jestli to bude stačit,“ míní.
Jak je aféra vnímána v Rusku?
Všichni věděli, že bude v pondělí nějaká tiskovka, ale upřímně řečeno – nikdo nečekal, že skončí takovým výsledkem. A co můžu soudit podle reakcí nejvyšších činitelů, tak ani ministr sportu Vitalij Mutko to nečekal. Zpráva vyšetřovací komise se k Rusům dostala asi hodinu a půl před vystoupením Dicka Pounda (šéf komise). Nestihli si to přečíst a byli šokováni docela tvrdými doporučeními Světové antidopingové agentury.
Po některých prvotních ostrých prohlášeních ze strany Ruska přišly postupem času smířlivější věty. Také prezident Vladimir Putin prohlásil, že je potřeba spolupracovat na vyšetření dopingové kauzy. Co čekáte, že se bude dít dál?
Bude hodně záležet na tom, s čím půjdou zástupci Ruska na dnešní mítink IAAF. Myslím si, že klíčová slova od Pounda byla ta, že se sice doporučuje vyloučení ruských atletů, ale jen v tom případě, pokud nebudou udělány nějaké činy. Jsou tam přesná doporučení, co by Rusko mělo udělat.
Jaký tedy předpovídáte vývoj?
Dají se očekávat změny. Někdo z činitelů odejde, jako už odešel ředitel moskevské antidopingové laboratoře Rodčenkov. Myslím, že padne ještě několik hlav. A pak budou jednání na nejvyšší úrovni, jestli to stačí, nebo ne. Když se řekne, že se chce, abychom kopali hlouběji, tak se bude kopat hlouběji.
Věříte, že se Rusové opravdu budou snažit o obrodu systému?
Určité změny se už staly. Odešel bývalý prezident atletické federace, pak šéftrenér. Teď jsou tam noví lidé. Ale myslím si, že to je víceméně podobný případ, jako když mezinárodní sportovní orgány jednaly o národní basketbalové federaci.
Mluvíte o rozštěpu vedení federace a následné krizi?
Ano. Proběhly volby a poražená strana podala podnět k soudu, že s výsledkem nesouhlasí. Tři roky trvaly tahanice, jak to bude vypadat. Až Mezinárodní basketbalová federace pohrozila, že nás vyloučí ze všech soutěží. Uplynuly tři týdny, proběhly nové volby, měli jsme nového prezidenta. Všechno se upravilo. A nejde o jediný případ.
Co z toho vyvozujete?
Všechno je tu pořád stejné. Život bohužel ukazuje, že nátlak je jediná forma, jak jednat s Ruskem. Nedá se komunikovat normálně. Musíte pohrozit docela vážně, čekat na nějakou reakci a většinou přijde. Čekám, že nějaká reakce bude i teď, že nezůstane jen u slov a budou nějaké změny.
Cynické hlasy říkají: Doping v Rusku nás vlastně ani nepřekvapil. Jaký je váš pohled?
Nečekal jsem to. Minulé kauzy se daly svést na to, že to byly jedinečné případy. Selhání jednotlivců, atletů, trenérů, funkcionářů. Teď se poprvé nahlas řeklo, že doping podporoval stát. To už je strašně vážné prohlášení a největší překvapení.
Čemu si přikládáte to, že kauza vznikla zrovna v Rusku?
V Rusku se říká, že to je spiknutí. Že to souvisí s uvalením ekonomických sankcí. A že sportovní stránka je volné pokračování těch ekonomických. Já bych to řekl jinak. Je to tím, že čas mine a přicházejí noví, mladší, progresivnější lidé. Z IAAF odešel Diack, přišel nový šéf Coe a hned se provalilo, že Diack bral úplatky. Nic netrvá věčně. Každý šéf jednou odejde. Jeho nástupce už třeba není vystrašený, nebo nemá zájem dodržovat starý systém. Udělá nějaké pátrání, prohlásí nahlas, co si myslí a lehce je z toho malér.
Pound rovněž hovořil o tom, že doping je jen špička ledovce. Jak to vidíte vy?
Myslím si, že se dopuje leckde. Klíčová otázka je, jestli je to státní politika, nebo záležitost jedinců či soukromých týmů, kteří jsou postaveni kolem nějakého sportovce. Největší hrozbou by bylo, pokud by se celý systém, který jste poznali i vy za totality, zachoval a zůstal stejný. To by byl hlavní postrach. Že uteklo iks let a všechno zůstalo postaru.
