Jejich trenér Martin Doktor, sám dvojnásobný olympijský vítěz, dokonce v jezeře vykoupal Aarona Peirsola, pětinásobného plaveckého šampiona z her. A trojice kajakářek Jana Šebestová, Karolína Kumžáková a Martina Víchová se zase vyfotila s olympijským hrdinou Michaelem Phelpsem, které trénuje v témže olympijském středisku. Jejich dojem? Je dlouhoruký.
"Holky ho jednou ukořistily a vyfotily se s ním. Byl to pro ně jeden z nejlepších zážitků pobytu. Trvalo dost dlouho, než se odhodlaly," líčí Martin Doktor. "Phelpse tu v průběhu dvou týdnů potkáváme v podstatě každý den. Ale nejen jej. Když jsme to tu tak počítali, zlatých olympijských medailí se tu může večer v jídelně sejít klidně i 20 nebo 25. Jako nic."
V Chula Vistě trénují američtí plavci, ale také různí atleti. "Je tu ženská osma, co vyhrála v Pekingu, takže to je hned devět medailí," vypočítává Doktor. Sám má dvě zlata. Ale povětšinou se ztratí. I když o jeho úspěších věděl třeba polský koulař Tomasz Majewski, olympijský vítěz z Pekingu.
"Pro sportovce je dobré vidět, že ti lidé jsou většinou naprosto normální a že ani nevypadají jako nějací supermani. Tedy s výjimkou..." Phelpse? "Ne, Majewského, ten je doopravdy obrovský," řekne Doktor se smíchem.
Spíš než čtrnáctinásobný olympijský vítěz Phelps mu do oka padl jeho krajan Peirsol. "Je mi daleko sympatičtější. Ne kvůli tomu, že bych ho nějak víc znal, ale absolvoval s námi trénink na mořském kajaku."
Češi, kteří si pronajali dům přímo u jezera, si totiž občas zatrénují s Američany, kteří fungují jako velký olympijský tým, co spolu sedává u večeře. A tak si plavci mohli ozkoušet rychlostní lodě a pak i stabilnější mořské kajaky. "Peirsol jezdil na jezeře a dokonce se mi ho podařilo vykoupat, protože jsem kolem něj projel na člunu a dal mu vlny. Ale jemu to bylo úplně jedno, spadl asi ještě šestkrát. Uměl tu loď doplavat," dodá Doktor. "A potom přišel znovu, že se mu to líbilo a zatrénoval si sám."
Nejen pro jeho svěřence, ale i pro něj - šéftrenéra české kanoistiky - je setkání s hvězdami jiných odvětví poučné. "Do posilovny chodí všichni sportovci najednou, člověk vidí, co dělají třeba atleti v doplňkových cvicích. Balanční cvičení, uvolňovací cviky, strečink, v tom se člověk může učit stále dokola," vysvětluje Doktor.
Z vody na břeh přestoupil nadobro loni poté, co se nekvalifikoval na olympiádu do Pekingu. Novou výzvu zatím zvládá: "Je to něco jiného, ale i díky otci znám druhou stránku velmi dobře. Jen mi trochu vadí, že musím půl dne prosedět u počítače." Plánuje tréninky, domlouvá se s ostatními trenéry, se svazem. Až ho kvůli tomu občas rozbolí záda. "Ale tady je to docela dobré, část dne jsem na člunu s klukama."
Do kanoe však ani v teple u kalifornského San Diega nesedne, svěřencům techniku neukazuje. "Nevzal jsem si s sebou náčiní," pousměje se. "Na vodě jsem byl párkrát v průběhu podzimu. Doma si počkám, až bude hezké počasí. Určitě se pojedu projet. Ale v zimě na vodu nepůjdu."
