"Teď už je pro mě běhání především koníčkem. Ale nazapírám, že je to dobrá motivace, když mladí nestíhají," směje se sympatická atletka.
Občas se postaví i na start stovky a dvoustovky, ale o tom sama říká: "To spíš pro kontrolu, jak na tom jsem. Stáří přece jen klepe na dveře, teď se dá ještě něco dokázat spíš ve vytrvalosti než v rychlosti." Nejoblíbenější tratí je pro Ivanu Sekyrovou čtyři sta metrů překážek.
Ještě loni na této distanci získala bronz na mistrovství republiky. "Ze čtvrtky překážek mám asi největší úspěchy, kdysi jsem i reprezentovala. Tedy to už je ale let, ani nevím, kolik přesně," říká.
Ostatně i na otázku, kolik u ní najdete trofejí za medailová umístění, vám odpoví se šibalským úsměvem: "Na kusy už medaile dávno nepočítám, ale mám jich bednu. A poháry teď taky docela přibývají."
Jak by ne, když se kolikrát na závodech v regionu objeví dvakrát za víkend. Třeba jako teď - v sobotu nechyběla na mítinku Chodovská tretra, v neděli na startu závodu Ašského běžeckého poháru.
"Času bych potřebovala mít víc, jdu z běhání do běhání. Na trénink, na tréninku s dětmi, ze školy na trénink, ve škole. Já jsem totiž učitelka tělocviku," vysvětluje.
S atletikou ovšem Ivana Sekyrová zažila i zklamání. Asi to největší, když se ještě před revolucí jako juniorka nedostala na tradiční závody Družba, které tenkrát hostila Korea. Přitom měla splněný limit, jenže ne sama.
"Že jsem musela zůstat doma mi tenkrát zdůvodnili tím, že ta druhá holka je mladší. Tehdy mě to moc mrzelo, možná to byla šance dostat se v atletice někam výš," uvažuje.
Přesto však má Ivana Sekyrová ve své kariéře mnohonásobně víc příjemných zážitků. A rychle se jí vybaví jeden, který dokonce ani není spjatý s výkonem na dráze.
"Na mezistátním utkání v Maďarsku jsem při ceremoniálu stála vedle Colina Jacksona," nemůže zapomenout na setkání s držitelem světového rekordu na 110 metrů překážek. "To jsem na sebe byla hrozně pyšná," usmívá se atletka ze Sokolova.
