Kdo neměl tu možnost pracovat (vést) ženský kolektiv tak neví o čem to je. Každá hráčka (jedno v jakém věku je) potřebuje individuální přístup nejenom trenéra ale všech lidí kolem.Pokud to nemá dokáže to rozchodit celý kolektiv. Pokud to mají umějí to opětovat a je pak radost s nima pracovat. Píšu z vlastní zkusenosti kdy jsem se pohyboval v repre mládežnických ženských kategorií.

Jak je u nás zvykem, jednotlivé případy se generalizují a zevšeobecňují. Jsou dobří a kvalitní trenéři, jsou špatní a nekvalitní. Strkat je všechny do jednoho pytle je nesmysl. Pracuji jako dobrovolný trenér přes dvacet let a odsouzení všech trenérů se mne dotýká. Není přece vše tak černé a špatné.

Tak nikdo tu asi nepaušalizuje. Ale popravdě ono stačí, aby ten špatný byl jeden z 10 a dokáže to nabourat psychiku a znechutit dítěti sport. Asi jde o to, aby nebyli téměř žádní takoví...

Ohodnotit mládežnické trenéry jako celek je nesmysl. Je to škála od fantastických, zanícených, vzdělávajících se a empatických lidí po "tupouny", kterými někdo v klubu "zalepil díru u mladejch". Zažila jsem oba typy jako sportující i jako rodič, upozorňuji, že ne fanatický a nekritický rodič. Nominace v týmových sportech se v mládeži velice často totiž dělá přes sponzorské příspěvky na činnost - táta zaplatí autobus, kluk hraje - apod. a týmové sporty dívek a žen? to by bylo na samostatnou kapitolu, ale i v ní platí ty první dvě věty.

Mě se zdá, že tady má hodně lidí problém s matematikou. Furt se tu do kola opakuje: "kdo chce něčeho dosáhnout, kdo chce mít výsledky, kdo chce..." Napadlo vás, že třeba nechce? Když Koukalová začala s biatlonem, tedy někdy v její pubertě, předtím běhala beze zbraně , tedy před 15 -17 lety, biatlon nebyl v Česku zrovna trhákem. V TV to ani nechtěli dávat, protože to nikoho nezajímalo. Takže když si někdo vybere takový sport, pravděpodobně nečeká, že nějakej trenérskej psychopat po něm bude dupat. Prostě spousta lidí (dětí) dělá sport závodně, ale ne vrcholově. A přesto tyhle děti, které nikdy nebudou vyhrávat olympiády, ze zážitků z dětského a juniorského závodního sportu, můžou čerpat celý život. Je vážně dobrý jim to znechutit?

A ke Koukalové samotné, dobré je nejdřív si tu knihu přečíst, když už chcete kritizovat. Ona tam totiž v podstatě sepsula jen toho Šikolu. A navíc, ať se vám to líbí nebo ne, nebýt jí a jejího specifického přístupu, byl by biatlon v Česku stejnou Popelkou jako před 5 lety.

Sam trenuji 12 let a jsem s tema klukama od 6 let a souhlasim ze tomu nerikam,ze trenuji,ale ze spis vychovavam a psychologicky na ne pusobim. Nekdy me maji radi kdyz davam dobre odmeny a nekdy proklinaji kdyz jim davam spatnou odmenu....

Taky jsem dělala vrcholový sport. Svého trenéra jsem ctila, obdivovala a respektovala. O tom, že musíme být na sebe přísné a "nežrat" nebo neuneseme svou "prdel" jsme slyšely často. Nikdy jsme z toho neslyšely zlobu, urážku nebo ponižování. Měl pravdu a sebekázeň byla nutná, pokud jsme chtěly ve sportu něčeho dokázat. Ty svoje "řeči" nám xkrát vrátil svým chováním a přístupem, když se nám nedařilo, když jsme byly zraněné, když jsme měly nějaká trápení. Učil nás, že v životě není nic zadarmo, i za úspěch se musí platit (třeba právě malou prdelí). Vzpomínám na něj s vděčností, na posledním rozloučení nechyběla žádná z "holek", které trénoval Je to o kvalitě člověka, trenéra i jeho svěřence.

Idea na zamyslenie: Nieje práve takýto tyranský tréner to čo oddelí zrno od pliev a dodá VRCHOLOVÉMU športu odolných a životaschopných jedincov? Nieje náhodou úspešný vrcholový šport založený práve na tomto princípe? Myslíte že to ide i s citlivým a ľudským trénerom?

Otázka na rodičov: Čo čakáte že zanecháte na tele i duši svojim deťom keď zmanipulujete alebo rovno prinútite svoje deti aby naplnili vaše nerealizované ambície a predhodíte ich takýmto pokriveným osobnostiam pretože niektorí ich zverenci (ktorí to zvládnu) to dotiahli ďaleko...vlastne vysoko?

Ale verím že VRCHOLOVÝ šport inak robiť nejde.

to myslíte úplně vážně? chcete tady tisícosmsetpadesátšest případů, kdy šampióny vychovával trenér, který měl k tyranovi na míle daleko? tyranie u trenéra (šéfa, prezidenta nebo kohokoliv jiného na "vedoucí" pozici) je pouze projevem jeho vlastní slabosti, neschopnosti a sociopatie, ti nejlepší trenéři NIKDY neřekli a NIKDY ani nepotřebovali říct jedinou sprostotu, to mi věřte...

Komentář autora, který "chce věřit všemu", co paní Koukalová vypotila do své knihy. Která mimochodem přišla až po té, co okopala kotníky Rybářovi a hrála divadlo "snad to na OH bude dobré"...

Zatím je ta paní jediná, co to veřejně tvrdí. Od novinářů mi schází získat si názor toho "trenéra" a poptat se dalších žen či dívek, které tomuto trenérovi "prošly pod rukama". Bez tohoto he toi jen takové plácnutí do vody a ze strany autora snaha si "nahonit jméno na kauze"...

BTW: já si počkám, uvidíme co vyplave či nevyplave časem.

Ona se kritika moc nenosí - dokud jezdí/závodí těžko budou vytahovat "realitu".

A já marně doufal že mexická kultovní telenovela již skončila-