Ragby jsem nikdy nesledoval, až na tomto MS. A jsem opravdu nesmírně překvapený, jak se hráči k sobě chovají férově, žádné záludnosti, žádné simulování, nadávání. Chlapi jak hory, ale když rozhodčí, který je o dvě hlavy menší, něco řekne, tak nikdo ani nehlesne. Vše se přenáší z mikrofonu rozhodčího po celém stadionu i do TV. Ve fotbale naprosto nepředstavitelné. A považte, v hledišti sedí fanoušci obou týmů pohromadě. Žádné oddělené sektory. A tleskají akcím obou týmů. Neskutečné!

Ono to je prave tim rizenim. Co vim, tak i po zapase se udeluji tresty, pokud to rozhodci v zapase nepostrehli. Rugby na teto urovni sleduje obrovske mnozstvi kamer a ty zaznamy se pak i kontroluji. Je to rok mozna dva, co hrac dostal trest po zapase protoze ze zaznamu bylo zjisteno poruseni pravidel v nejake skrumazi.

Ale zase ne vsichni jsou tak jak pisete. Letos argentina taky predvedla "fotbalove" chovani.

Je to jednoduchý, rugby hraje málo jižanů - stačí se podívat na Uruguay, kam by to vedlo 

Když jsem viděl na tribuně při zápase Argentina-Tonga, jak tam křepčí Maradona, vzpomněl jsem si na jeho "boží ruku" ve čtvrtfinále MS ve fotbale 1986 mezi Anglií a Argentinou a v ten moment jsem si opět silně uvědomil, co na fotbale nesnáším. A v českých podmínkách zesílené tou skvadrou křišťálových kaprolovců z čela svazu včetně Berbrové a Damka.

S tímto výrokem sudího naprostý souhlas, vnímám současný fotbal podobně. Bohužel pro diváka - a mnohdy to odradí od sledování. A asi je skutečností - že v tom filmování - švindlování - podvádění - v tom že má fotbal prim.

U ragby vsichni mluvi o ferovosti, ale lze povazovat za ferove, kdyz bezite s micem a nekdo vas zezadu chytne za nohy? Predstavte si to ve fotbale v kosikove, v hokeji. To je jako v boxu se povazuje za ferove dostat pesti do ksichtu a to neni ferove ani v ragby. Takze zase posuzujeme pravidla, ktera jsou ale pro kazdy sport jina

Férový ne ve smyslu, že se tam nedějí fauly, nýbrž v tom, že fauly jsou po zásluze potrestány, hráči absolutně respektují sudího i soupeře a simulování zde neexistuje...až na výjimky co potvrzují pravidlo.

Psal jsem několikrát,že dle mého, a nikomu ho nevnucuji, názoru, vrcholový fotbal i přes své nesporné fyzické nasazení, se dávno přesunul ze sportu do kolonek Show a Byznys. A dělají to i novináři, místo odsouzení simulujícího hráče ho pochválí za chytrost, jak napálil rozhodčího...

Činovníci rugby hlaně dělají vše proto, aby ragby bylo férové, bezpečné a zajímavé pro lidi.  A nebojí se použít kamery, vysílačky nebo zastavení času. Použít video ve fotbale pro posouzení gólové situace, penalty, žluté nebo červené karty.  Trestání simulace a zákeřností po zápase. A třeba i  vyloučení hráče na 10 minut za žlutou kartu.To jsou možnsti, které by kvalitě hry mohli hodně přidat a v podstatě neexistuje logický protiargument.

"Profíci" (fotbalisté) by se měli přijet podívat, jak to čutáme my, amatéři (2x týdně). Jiskry i sprostá slova létají, někdy to zavání přesdržkou . . . ale nikdy nikdo nesimuluje a u škopku si to potom vyříkáme . . . a příště zase znova  Ligovému fotbalistovi bych u nás dával životnost tak 5-10 minut  Pak by asi chcípnul 

Ty dvě poslední věty jinak slušnej příspěvek zabily.

Realita je prostě a jednoduše taková, že je to o "kultuře" daného sportu. Rugby se vymezuje jako hra pro tvrdé muže, zároveň je zde snaha o naprostou herní spravedlnost (videorozhodčí nejenom na požádání, ale i sám se může ohlásit, pokud viděl něco proti pravidlům) a z toho všeho vyplývá i silný smysl pro fairplay. Simulující či zákeřný hráč si prostě svůj prohřešek "slízne" jak od fanoušků, tak od médií, ale ani jeho spoluhráči ho za to nebudou plácat po ramenou. 

A teď to srovnejte s fotbalem: tak třeba ve sportovním přenosu na ČT4 padne fotbalista jak podťatý v pokutovém území. Sudí se může spoléhat jediné na své vlastní smysly, potažmo na své kolegy, žádná možnost přezkoumání, a tak se po chvilce váhání rozhodne penaltu písknout. Simulující hráči i jeho spoluhráči se začnou radovat a objímat, po shlédnutí opakovaného záběru spolukomentátor Švancara zahlásí "že hráč X ucítil kontakt a využil své chytrosti" nebo podobný blábol, postih simulantovi pochopitelně žádný nehrozí.

Nestačí? Ok, další případ, Diego Costa celý zápas proti Arsenalu nechutně a zákeřně prasí a celou estrádu završí pěstí do obličeje protihráče, po očekávané odvetě se svíjí jak školačka co právě přišla o věneček. Vyloučen pouze protihráč, opět bez možnosti situaci blíže prozkoumat. Mourinho po zápase na tiskovce místo odsouzení prohlásí, že byl Costa nejdůležitějším hráčem na hřišti.

A dalo by se dále a dále pokračovat, Suaézovi kousance, náhlé křeče, které postihují půlku týmu, který vede pět minut před koncem zápasu a tak pořád dál a dál.

Rugby nené hra džentlmenů proto, že by jej z nějakého záhadného důvodu chtěl hrát každý, kdo si dává čaj o páté a převádí nemohoucí stařenky přes ulici. Ono si je z nich vychovává tím, že pro hráče vytváří podmínky, kdy se žádný z nich nemusí cítit poškozen a kdy hra dle pravidel je skutečně odměňována Naopak fotbal dělá přesný opak, kdy férový hráč je jednoznačně znevýhodněn, postihy jsou minimální a sport se modernizaci brání.zuby nehty. Výsledky každý vidí

Procházka na hrad!

Jasné, krátké a srozumitelné.

Mě se také rugby líbí pro disciplínu, férovost a nesimulování, ale také je třeba vidět, že ho hrajou jedinci s hodně posunutým prahem bolestivosti. Lék na simulování hráčů ve fotbale je velmi prostý a spočívá ve videu přímo v zápase popř. velmi důsledném trestání i po odehraném zápase formou pozastavení činnosti spojenou i s finanční pokutou. Hráč, který opakovaně nehraje pro takovou hloupost je pro trenéra a klub jako trn v oku.