Dezertoval z armády, zvítězil na Tour a pak vše prohrál v kostkách

Velké příběhy píše cyklistická Tour de France. Seznamte se s kouzelnými střípky z historie slavného závodu v seriálu, který před startem Tour přináší MF DNES.

Start jedné z etap v prehistorii Tour de France. | foto: Profimedia.cz

Čtyřiadvacetiletý voják jménem Louis Trousseliere se ptal: "Dáte mi na pár dnů opušťák? Chci si zajezdit na kole." "Máte ho na 24 hodin," odvětil nekompromisně jeho velitel. Voják tedy opustil kasárna a vrátil se... za měsíc.

Dle zákonů byl dezertérem. "Ale vsadím se, že mi to armáda odpustí," řekl kumpánům. Nemýlil se. Mezitím totiž vyhrál 3. ročník Tour de France.

Byl rok 1905. Sigmund Freud se právě stal otcem psychoanalýzy, Paříž nadšeně přivítala Buffallo Billa a 60 cyklistů, z toho 59 Francouzů a 1 Belgičan, objíždělo zemi. Mezi nimi excentrický mladík přezdívaný Trou-Trou či Květinář a pocházející z bohaté rodiny dodavatelů květin do pařížských obchodů.

Příběhy, které psala Tour de France

Seriál MF DNES k nejslavnějšímu cyklistickému závodu světa – sedm příběhů, sedm podivuhodných osudů.

Trousselier si liboval v praktických vtípcích. Po tréninku často s přáteli zastavovali u nejdražší restaurace. Ke konci jídla zde zinscenovali hádku, křičeli víc a víc, až je restauratér požádal, aby se ztišili. "Hádáme se, kdo z nás je nejlepší cyklista," říkal mu Trousselier. "Víte co? Určete nám bod v okolí. My uspořádáme závod tam a zpět. Kdo přijede poslední, zaplatí za všechny útratu." Restauratér jim určil trasu – a nikoho z nich víckrát neviděl.

Během Tour obvinili Trousseliera, že na jedné z kontrolních stanic úmyslně rozbil psací soupravu, aby se jeho soupeři nemohli zapsat. Nikdo mu to však nedokázal.

Organizátoři po dvou ročnících škrtli noční etapy a zkrátili ty denní, nejdelší měřila už "jen" 348 kilometrů. Zato poprvé naordinovali jezdcům horský výšlap, do 1 247 metrů na Ballon d’Alsace. Jediný René Pottier při něm neslezl z kola.

Jindy však pan Voltaire, korespondent pořádajícího časopisu L’Auto, uneseně psal: "Nejlepší cyklisté potřebovali pouhé čtyři hodiny na stokilometrovou pouť z Grenoblu do Gapu. Jen si to představte. V minulosti kočár tažený šesti koňmi a do kopce čtyřmi dalšími navrch zvládl tutéž trasu za dvanáct hodin."

Kdo ví, možná to byli milovníci kočárů a zašlých časů, kdo v první etapě zlomyslně vysypal na silnici 125 kilogramů hřebíků, načež všichni závodníci až na jednoho píchli. V té samé etapě dorazilo do cíle jen 15 cyklistů v časovém limitu, dalších 15 po limitu a zbylých 30 dojelo vlakem. Rozčilený šéf Tour Desgrange chtěl závod zastavit, ale jezdci jej umluvili, ať to nedělá.

Trousselier zvládl celou Tour průměrnou rychlostí 27 km/h a za vítězství mu vyplatili prémii 6 950 franků. Ráno po závodě už je neměl, v noci vše prohrál s přáteli v kostkách. "No co, bude další Tour, vyhraju to zpět," mávl rukou, jenže už nikdy si tak dobře nevedl. Ujal se tedy rodinného byznysu – v něm měl výdělky zaručené.