"Může pěkně zamíchat pořadím," říká o něm Plzeňan Milan Spěšný, jeden z adeptů na zlato.
"Co na to říkám," směje se potutelně Eberl. "Zřejmě už mám respekt u soupeřů. A to je jedině dobře."
Respekt budí i jeho cíl. Skončit do třetího místa. "Upletl jsem si na sebe bič. Trenér mi to teď připomíná. Říká mi, ať už se s tím smířím," dodává karlovarský biker.
Sám žádného z velkých favoritů na titul nevidí. "Adeptů je minimálně osm," říká.
Do Kamenice se Eberl vypraví nejpozději ve čtvrtek. "Potřebuju si najet pořádně trať," říká.
Ví proč. Už si ji zkusil. "Je tam takový sjezd u skalek. Nedal jsem ho."
A to místo bude podle něj rozhodovat.
Stejně jako ‚horolezecký‘ výstup na dalším úseku. "Deset metrů se leze po stěně. Chytá se přitom kořenů," popisuje.
Takhle slézat z kola během závodu, to navíc podle Eberla nemusí každému vyhovovat. "A tady to musí udělat každý," připomíná.
Složité pasáže má Eberl rád.
"Čím techničtější, tím je to pro mě lepší," říká. "Ve světovém poháru v Madridu se jelo průměrnou rychlostí kolem třiceti kilometrů za hodinu.
To zrovna nemusím."
Nemusí ale ani vyložené extrémy. Právě jako sjezd v Kamenici. "Pokud si ho najedu, nebude to problém. Navíc je to pro všechny stejné."
To platí i pro vysoké teploty. I ty se postarají stejným dílem o vyšší zátěž srdce bikerů. "V Madridu bylo pětatřicet stupňů. Byl jsem splavený, ještě než jsem nasedl na kolo. To by se zrovna opakovat nemuselo," směje se Eberl.
K tomu pomůže chladivý stín lesa, kudy vede téměř celá trať mistrovství.
