Z deštivého počasí Kasper radost neměl. "Mokro, hluboká dráha - tyhle podmínky mi nikdy neseděly. Už dvacet let se s tím potýkám," stěžoval si.
Antonín Kasper je spolu se svým otcem držitelem jedinečného primátu. Rodič se svým potomkem nikdy před nimi ani po nich nejstarší český plochodrážní závod nevyhráli. Antonín Kasper starší dominoval v roce 1963, jeho syn o osmadvacet let později.
"Vítězství ve Zlaté přilbě považuji za jeden z mých největších úspěchů. Ale už je to tak dlouho... Mám za sebou tolik krásných závodů, a tak se těžko hodnotí, který je pro mě nejdůležitější."
V Pardubicích se letos na Kaspera přilepila smůla. Z vylučovacích jízd postoupit měl. V sobotní zahajovací jízdě si bez problémů pohlídal druhé místo, v neděli však bylo vše jinak. Nejdříve po startu vedl, ale jízda byla zastavena. "I pak jsem jel dobře, ale dostal jsem blátem na zátku od nádrže a přestalo to jet," vysvětloval Kasper.
V posledním rozjezdu ještě mohl postoupit, ale dostal se mimo ideální stopu. "V téhle oranici je to o tom, kdo se tam nacpe první. Lokty i kolena pracují. Dostal jsem se ven a neměl šanci. Přeci jen už mi bude čtyřicet a nechtěl jsem riskovat," přiznal veterán.
Oficiálně se Kasper rozloučí z českými pochodrážními ovály v pondělí při Memoriálu Luboše Tomíčka. Ať už dopadne jakkoli, na závěr se utká se všemi čtyřmi finalisty v dodatkové jízdě nazvané Testimonial Antonína Kaspera.
