V součtu tak má za sebou už šest zápasů. A šest výher, žádný ztracený set. To je jízda! „Pocity jsou úplně jiné,“ vyprávěla Allertová, zatím první Češka mezi elitní šestnáctkou v Melbourne.
ZPRAVODAJSTVÍZ pátého hracího dne |
Dlouho bojovala hlavně s vlastním zdravím, loňský rok ji v rozletu dost zbrzdil. A vida, jak se věci otočily: Polku Linetteovou zdolala ve 3. kole 6:1, 6:4, i když druhá sada vypadala dlouho špatně.
„Pořád o tom přemýšlím a neumím přesně popsat, co se stalo,“ řekla Allertová. Prohrávala 1:4, pak ale soupeřku v dalším pekelně horkém dni jasně předčila.
Díky čemu?
Přestala kazit, přišly delší výměny a já se necítila tak dobře. Trochu mě táhla noha, dolehlo na mě vedro, trochu nervy... Začala jsem bojovat sama se sebou. Hůř jsem dýchala, v ten moment se to navalilo. Ale nezpanikařila jsem.
Jak jste s podmínkami za hranou snesitelnosti bojovala?
Dávala jsem si hodně ledový ručník, snažila jsem se uklidnit. Vyšlo to – díky bohu. Byla jsem zpátky. Zvykla jsem si trochu víc na vedro, nervy polevily. Otočilo se to a já cítila, že to půjde, že mám víc sil. Zase jsem bojovala o každý balon.
Zbývají vám síly na 4. kolo proti hvězdě Svitolinové?
Snad jo. Mám den volna a už nemají být taková vedra, což bude lepší i pro hlavu. Budu se snažit zase udělat maximum: odpočinek, rehabilitace, všechno.
Už se vám po životní výhře sbíhají gratulace?
Hlavně od Honzy (přítele, tenisty Jana Šátrala): v Americe nemá takový posun, hned jsem si od něj četla zprávy; jsme pořád v kontaktu. Taky od mamky, babičky, od pár přátel, od kondičního trenéra. Máma se mnou určitě bude volat, ale šla ještě spát.
Babičku jste brávala i přímo na grandslam, že?
Sem je to dálka, tolik času v letadle by pro ni bylo dost náročné. Wimbledon si užila dost, se vším všudy: ten rok tam bylo hrozné vedro (úsměv). Radši to sleduje zpovzdálí a v klidu fandí doma. Píšeme si přes WhatsApp, ovládá ho neskutečně – smajlíky, všechno. Ta se vyzná! Je super.
Výhra znamená, že se vracíte do světové stovky…
… což je skvělý pocit. Chtěla jsem tady pro to udělat maximum. Tohle byl náš cíl: abych byla zpátky na grandslamech a mohla jsem hrát hlavní soutěž v Paříži. To snad teď budu mít. Snad hlavně vydržím zdravotně a úspěchy budou v sezoně pokračovat.
Plánujete svým nejbližším vrátit to, jak vás podporovali v krizových časech, kterých rozhodně nebylo málo?
Určitě budu chtít. Jsem strašně ráda, že je mám. Mamka má narozeniny 5. ledna, když jsem vždycky pryč. Oslavíme to, pozvu je na večeři – zaslouží si odměnu, rodina se mnou trpí celý život (úsměv). Taky se těším, až se vrátí Honza. Je to pro nás dlouhé, uděláme si nějaké hezké chvíle a maximálně si užijeme společný čas doma.
Na této úrovni je už tenis dost výdělečná věc. Co to změní?
Je příjemné, že mi odpadnou nervy s financemi do sezony. Je docela náročné platit všechny náklady, z téhle stránky se mi uleví. Uvidíme, co dál: trochu se mi změní program, nahrála jsem body do plusu. Mám tam nějaké turnaje ITF, což pořešíme, až přiletím domů. Musím si dát taky oddych, tělo tady dostává zabrat.
