Více než tři hodiny sledoval na Štvanici zaplněný dvorec číslo jedna finále mužského challengeru. Devětadvacetiletý Jiří Vaněk, 145. hráč světa, v něm ale nestačil na o deset let mladšího Dušana Lojdu. Hráče ze šesté stovky žebříčku, který na okruhu ATP "kroutí" svou první sezonu.
Jirko, ve finále v Praze jste byl podruhé, ale ani tentokrát to nevyšlo. Proč?
Myslím, že na mě dolehla velká únava z předcházejících kol. Měl jsem hlavně těžké první dva zápasy s Hernychem a Sluiterem. Ve finále jsem si věřil, vedl jsem 4:2 a myslel si, že to půjde samo. Přestal jsem hrát aktivně, Dušan se do toho dostal, ale přece jen jsem se štěstím vyhrál 7:6. Myslím, že kdybych vydržel dva tři gemy ve druhém setu, tak bych zvítězil. Bohužel jsem si hned prohrál servis, on mi utekl a začal si věřit. To se pak těžko člověk dostává zpět do zápasu. I když ve třetím jsem měl asi šest brejkbolů na 3:1, ale neproměnil jsem je. To bylo klíčové.
Neměl jste pocit, že byť jste Pražák, že vám diváci fandili méně?
To ne, myslím, že to bylo padesát na padesát. Možná o deset procent fandili víc Dušanovi (směje se). Bylo krásné hrát po dlouhé době v takové parádní atmosféře. Určitě lepší než před dvěma lety, kdy jsem v zápase s Robinem Vikem hrál snad proti padesáti sázkařům, kteří vsadili na mou prohru. Ta dnešní atmosféra byla báječná a musím divákům poděkovat.
Jak celkově hodnotíte ten týden?
Jsem rád, že po dlouhé době jsem uhrál zase nějaké body za finále, protože loni jsem byl na konci roku zraněný. Vyhrál jsem tu těžké první dva zápasy, čímž mi stouplo sebevědomí. Výhry ve čtvrtfinále a semifinále byly hlavně díky tomu, že jsem si na ty hráče věřil. Jen to finále uteklo o pár míčků. Celkově ale hrál Dušan velmi dobře. Je mladý, nemá co ztratit, proto možná některé míče riskoval víc, než kdyby hrál proti svému vrstevníkovi. Ale takový je tenis.
Vy jste ho ale dost často ničil "kraťasama". Byla to z vaší strany taktika?
Já se díval na Dušanovo semifinále s Hartfieldem a připadalo mi, že hrají dost dlouhé výměny. Proto jsem mu chtěl tento stereotyp narušit, rozběhat ho. Dušan totiž není příliš běhavý, určitě nepatří mezi ty lehkonohé hráče, kteří jsou u všeho. Ale je fakt, že někdy jsem zahrál kraťas zbytečně a on to začal dobíhat.
Je Lojda velký talent?
Určitě. Má výborné výsledky, ale tenis je nevyzpytatelný. Tady v prvním kole vyhrál až 7:6 ve třetím setu. Ztratit jeden míček, prohrál by hned na úvod... Tento výsledek ho nakopne, bude si pro další turnaje víc věřit. Ale kvalitu určitě má, vždyť vyhrál juniorské US Open. Navíc je levák.
V čem je jako levák nejvíc nepříjemný?
Má dobré podání, ale zatím ne jako ti typičtí leváci, kteří vyloženě dávají jen esa. To jsem byl dost překvapený, čekal jsem, že mi to bude dávat víc do bekhendu. Ale je mladý, když na sobě zapracuje, může to být lepší.
Vy patříte mezi tenisové mazáky, očekáváte druhé dítě. Jak dlouho ještě hodláte objíždět turnaje?
No vzhledem k tomu, že jsem neustále zraněn-nezraněn, tak když se budu držet kolem sto až stopadesátého místa na světě, tak budu hrát.
Vaše těhotná manželka finále sledovala?
Ano. A chci jí poděkovat, že neporodila. Máme někdy za dva týdny termín, a já jí tu připravil dost slušný nervy. Tak je hodná, že to vydržela. Beru si příští týden volno, tak doufám, že to zvládneme.
Co to bude?
Druhý kluk. A ještě jednoho potřebujeme do hokejové lajny. Levé křídlo. Centra a pravé křídlo už máme (smích).
 Český tenista Jiří Vaněk. |
