Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Judo se učíte celý život. Klammert se zlepšuje a myslí na Tokio

David Klammert (v bílém) na judistickém mistrovství republiky | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

2 2017
Olomoucký judista David Klammert stále žije svůj olympijský sen. Na soustředěních louská japonštinu a doufá, že ji využije na příštích hrách, které se konají právě v zemi vycházejícího slunce. V sobotu se v Tokiu představí na Grand Slamu.

Když v hranickém centru Naparia porazil judista David Klammert ve finále váhy do 100 kilogramů Radima Knápka, triumfálně zvedl zaťatou pěst směrem k tribuně a užíval si hlasitý aplaus.

Jako dorostenec se za místní klub pral v extralize a také měl v hledišti kupu známých z mateřského olomouckého oddílu.

Hned druhý den ale začal tlačit ručičku váhy dolů, republikový šampionát pro něj byl jen přípravou na turnaj v Tokiu, kde se v sobotu představí ve váze do 90 kilo.

„Grand Slam je teď můj vrchol. S trenérem jsme se domluvili, že shazovat na republiku by bylo zbytečné a raději pošetřím tělo. Hlavně jsem chtěl být připravený do Tokia,“ líčí třiadvacetiletý judista. Na Grand Slamu se představí 417 judistů z 51 zemí.

Proč se pořád perete za Olomouc, když se jinak většinu sezony připravujete v Praze?
Osm let jsem trénoval v Olomouci, ale jakmile jste v nároďáku, jdete společně s ostatními reprezentanty za přípravou do Prahy. Jde ale hlavně o reprezentační část, takže hodně z nás zůstává ve svých původních klubech. Připravujeme se společně a jen na mistrovství republiky nebo v extraligách se pereme za kluby, odkud pocházíme.

Jak často se dostanete na Hanou?
Občas se stavím na nějakou judistickou akci nebo trénink dětí, ale převážně bývám v Praze. Donedávna jsem do Olomouce hodně jezdil kvůli škole, ale domluvil jsem se na přerušení studia. Všechnu svou pozornost a úsilí teď chci věnovat olympijské kvalifikaci. Pak můžu na studium navázat, nebo si ho když tak přenést do Prahy.

Před třemi lety jste mi v rozhovoru líčil, jak moc o olympiádě sníte. Stále to platí?
Samozřejmě. Tehdy mi Rio ještě uteklo, neměl jsem dostatečnou výkonnost - a asi to tak mělo být. Teď jsem fyzicky jinde a udělám pro to všechno. A doufám, že se za tři roky budeme bavit zase jinak.

Jak vidíte své šance na hry v Tokiu 2020?
Je tam hodně judistů, ale když bych si na to nevěřil, tak by to nemělo ani smysl zkoušet. Věřím si! Když budu plnit pokyny trenérů a pořád tvrdě makat tak, jak tvrdě makám, budeme k tomu hodně blízko. Pak už to budu mít jen ve vlastních rukách, jestli se dokážu probojovat, nebo ne. Věřím v to a myslím si, že na to mám.

Co to pro judistu znamená, že je olympiáda v Japonsku, kde se tento sport zrodil?
Je to ta třešnička na dortu. Ať by byla kdekoli, je to sen každého sportovce. Ale tím, že je v Japonsku, má to pro judo mírnou nadhodnotu. V Japonsku trávíme hodně času, letos tam jedu už potřetí a celkem jsem tam byl desetkrát na soustředění. Jestli se to povede, bude to určitě krásný zážitek tím, že je to v kolébce juda.

To už se snad japonsky i domluvíte, ne?
Pár frází už umím, na velké rozhovory to však ještě není. Pozdravím, poděkuju, ale jinak se tvářím, že všemu rozumím. (směje se)

Sezona končí, jak jste s ní spokojený?
Na mistrovství světa jsem dokázal porazit světovou dvojku a odvezl jsem si deváté místo. A hlavně jsem si odvezl hodně bodů do světového ranklistu. To je pro mě teď hodně důležité, hlavně sbírat zkušenosti a body. Sezonu beru jako úspěšnou, protože rok zakončím na 26. příčce ve světovém žebříčku. To kdyby se mi podařilo, až začne olympijská kvalifikace, budu velmi blízko účasti.

David Klammert (v bílém) na judistickém mistrovství republiky

David Klammert (v bílém) na judistickém mistrovství republiky

Jaké pořadí vám start v Tokiu zajistí?
Musíte být do osmnáctého místa v žebříčku, nebo se pak můžu na hry dostat v rámci kvót. Je to spíš honba za body, musíme jich mít co nejvíc a doufat, že až se zredukuje ranklist, budeme nad čarou. Hlavně tedy musím na všech akcích sbírat body a doufat, že to bude stačit.

Když se díváte na svou kariéru, jde stále správným směrem?
Ano. Pořád se zlepšuju, neustále na tom s trenérem pracujeme. Pořád je tam spousta chyb, ale judo se člověk učí celý život. Stále je tam prostor ke zlepšení, ale myslím, že jdu správným směrem, a každým rokem pociťuju zlepšení.

Ve třiadvaceti letech už jste zralý judista, nebo vás stále berou za mladíka?
Už se to láme, jsem tak trochu přehouplý. Nemůžu už se vymlouvat na to, že sbírám zkušenosti. Jsem sice ještě mladý, ale Lukáš Krpálek byl sedmý na olympiádě v Londýně, a to byl ještě o rok mladší, než jsem já teď. I jiní judisté už dokázali v mých letech větší výsledky, takže se nemám na co vymlouvat. Už bych měl mít zkušenosti a jsem v pozici, že bych měl dělat výsledky.

Obvykle nastupujete ve váze do 90 kilo, může se stát že v budoucnu půjdete do vyšší, jako právě Krpálek?
Uvidíme. Teď se soustředím hlavně na kvalifikaci olympiády a celý dvouletý cyklus hodlám jít v kategorii do 90 kilogramů. Co bude po olympiádě, se uvidí. Ale ve vyšší kategorii jsou samozřejmě soupeři vyšší a silovější, zároveň je judo méně pohyblivé. Já jsem naopak typ, který potřebuje více pohybu, proto je to pro mě ve vyšší váze složitější.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze