Sprintem letí k tribuně, naskočí na plot a divoce mává rukou před diváky. Oslavný rituál zažívá Jan Buryán poprvé v životě. Žižkovský obránce na to čekal rovných devadesát zápasů, nikdy předtím nedal gól. "V novinách jsem se před jarem dočetl, že už jeden gól mám, ale kdepak. Tenhle byl první," říká třiadvacetiletý hráč. Dalo by se říci běžný gól, chytře využitá šance před brankou. Pro Buryána však výjimečná situace. "Nabral jsem míč z otočky a ještě levačkou, kterou nekopu ani v tréninku. Krásně to tam spadlo," vyžívá se v pocitech. Na Žižkově je pět a půl roku, déle jen Holota. Dlouho čekal na gól. "Ještě hůř je na tom Tomáš Hunal, ten hrál v lize přes sto dvacet zápasů a ještě se netrefil. Já už to mám za sebou." Buryán se včera dočkal svého životního zápasu. Dobře bránil, neustále unikal po křídle a dal gól. Mohly být i dva, jeho oblouček od postranní čáry, snad ze čtyřiceti metrů, lovil brankář Přibyl pod břevnem. Hodně se štěstím, tělem přepadával dozadu a někteří diváci už křičeli gól. Buryán to kopl parádně, někomu mohlo připadat, že šlo o nepovedený centr, který se mohl proměnit v gól roku jako v případě Kamenického před lety. "Ne, fakt jsem střílel. Baví mě pozorovat, kdy je gólman vylezlý z branky, a zkoušet ho přehodit. Dělám to hodně i při tréninku." Celou dobu, co je Buryán ve Viktorii, bojuje o místo v sestavě. Poslední dobou se chytil. "Všichni trenéři mi vyčítali, že se nekoncentruju na hru a dělám chyby. Ale já byl do zápasu naopak až moc zažraný a chyběl mi klid." Sedí mu, že trenér Ščasný změnil přes zimu systém obrany na čtyři beky v lajně. Hraje na kraji vpravo. "Najednou dostáváme málo gólů, jen sedm v osmi přípravných zápasech. A dnes jsme to v lize uhráli po dlouhé době s nulou." Bylo to poprvé v celém ročníku. "Myslím, že tímhle zápasem jsme se chytili, teď to musíme potvrdit na Bohemce, která je nalomená špatnými výsledky. Vyplujeme nahoru, Viktorka je lepší, než ukazuje tabulka. Nesestoupíme."
28. února 2000
