"Moc se těším. Pro nás je velmi důležité, že jsme se dokázali dostat až tak daleko. Hodně lidí bylo na začátku skeptických, ale potvrdili jsme, že umíme hrát na takové úrovni. Italská liga nás skvěle připravuje na mezinárodní zápasy," říká Rančík. "Ambice máme nejvyšší, jinak by bylo zbytečné do Turína jezdit. Chceme vyhrát celý Eurocup."
Rančík
|
Ve čtvrtečním čtvrtfinále vás čeká Lietuvos Rytas. Jaká je to soupeř?
O litevském basketbale je známé, že týmy hrají velmi tvrdě, nekompromisně, rychle. Bude pro nás důležité, abychom dobře doskakovali. Pokud se nám to podaří a budeme hrát stejnou obranu jako v lize, máme velmi dobré šance.
Vyhrát Eurocup chcete i vy, ale kdo je podle vás největší favorit?
Těžko říct. Velmi dobré jsou ruské kluby, Dynamo Moskva je nepříjemný soupeř. Ale basketbal je krásný v tom, že i nejslabší může porazit nejsilnějšího.
Kdyby se to povedlo vám, jistě bude vaše italské angažmá ještě veselejší. Ale co je na něm zatím nejlepší?
Asi to, že všechny zápasy jsou superdůležité, každý může porazit každého. Teď třeba Lottomatica Řím prohrála doma s týmem z konce ligy. Není tu soupeř, který by podlehl snadno. Každý bojuje do poslední vteřiny, všechny zápasy mají svoje kouzlo a jsou těžké.
Rančík a italská móda"Moje velikost není v Itálii konfekční, tudíž příliš věcí nenajdu. Koupil jsem si například boty, opasky, ale nepřeháním to. Šetřím na jiné záležitosti |
Benetton je tradiční klub. Jak se to projevuje třeba na přízni fanoušků?
Treviso má ohromně velkou historii, lidi tu basketbalem žijí. Poslední dvě sezony měli velmi těžké, moc fanoušků na začátku nynější tedy nechodilo. Ale pak zjistili, že tohle je úplně jiné družstvo, že se tu maká na sto procent a všichni dáváme do hry srdce. Takže začalo chodit hodně fanoušků. A například na zápasy proti La Fortezza Boloňa, což je pro nás asi největší rivalita, byla vyprodaná hala. Úžasné. Hodně lidí nás tady v Trevisu pozná. Je znát, že je to basketbalové město.
Takže si nemůžete jen tak v klidu jít sednout do kavárny?
Ale ano. Můžeme zajít i někam večer do podniku na pivo. Ale pokaždé se najde někdo, kdo nás pozná.
Taky vám prý vyhovuje to, že s přítelkyní můžete zajet třeba do Benátek, že chodíte k řece na procházky se psem.
Přesně. Benátky jsou vzdálené 25 minut. Když máme volný den, jedeme tam. Ještě bychom chtěli navštívit Veronu. Padovu už máme za sebou. Je lepší, když má člověk někoho s sebou a netrčí stále doma sám. A procházky se psem jsou super.
Rančík
|
Procestoval jste kus světa, hrál jste v zámoří, v Chorvatsku, ve Francii... Zařadil byste italské angažmá někam na vrchol žebříčku svých působišť?
Asi ano, ale já se na to takhle nedívám. Každá země má jiné kouzlo, dala mi něco jiného. Ale jsem spokojený. Organizace klubu je úžasná. Nemusím se starat o nic jiného, než o basketbal. Ale tak to bylo i v Nymburce. Díky tomu je pro mě lehčí se adaptovat do nové ligy, životního stylu, přijmout kulturu.
Do té by mohla zapadnout vaše živelná gestikulace, ne?
Ano. Jediná vlajka, která vlaje mezi našimi fanoušky, je slovenská. Takže mám pocit, že jsem si u nich udělal dobré jméno a že mě mají za bojovníka. Vědí, že vždy nechám na hřišti absolutně všechno. Myslím, že jsem o sobě dal dobře vědět.
