Cyklokros odchází z přírody

Ml a d á B o l e s l a v - Pokud vžitá představa cyklokrosového terénu zahrnuje louky, pole, lesní cesty, výmoly, příkopy, stráně i srázy, pak nedělní mistrovství republiky do terénu vůbec nevyjelo. Zůstalo pěkně v areálu městského stadionu, trať se vinula kolem hřišť, přírodu vystřídaly hradby panelových činžáků vůkol. Osmimetrový výškový rozdíl, dva výběhy na nepatrném svahu, pár umělých překážek, to bylo vše. Krotký cyklokros neprovokoval nebojácná srdce, o to víc žádal ostré tempo, nepolevující rychlost.

"Na tomhle okruhu závodník jen třikrát musí slézt z kola, pokud ovšem nespadne," charakterizoval profil trati domácího šampionátu hlavní rozhodčí Miroslav Janout. Seskakování a naskakování do sedla, tato cyklokrosová klasika, téměř vymizely.

"To je současný světový trend," prohlásil reprezentační trenér Petr Klouček. "Ve světě se už jinak nejezdí." Trať měla navodit prostředí mistrovství světa v Nizozemsku koncem ledna. Tam čeká také placka.

Proč směřuje cyklokros převážně k rychlosti a zanedbává svou jedinečnou přitažlivost jízdy v přírodní kulise? "Cyklokros začal směřovat k rychlostním okruhům zřejmě od nástupu horských kol," míní dlouholetý rozhodčí Ctirad Vetterl.

"Rychlostní trend razí Holanďané a Belgičané a ti dnes vládnou cyklokrosu," říká předseda cyklokrosové komise svazu Čestmír Kalaš. "Jen Švýcaři se snaží udržet klasiku na přírodních blátivých tratích." Nelze pominout ani zřejmý tlak televize: zrychlit, a tím zatraktivnit! Bylo to rychlostní kritérium na sněhu, zněl hlas mnohých expertů.