Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vem si deštník, synu! Jak se rodil cyklistický monument Milán - San Remo

Cyklisté na nezpevněných silnicích prvního ročníku závodu Milán - San Remo v roce 1907. | foto: Archiv

17 2018
„La Classicissima di primavera“ neboli Milán-San Remo. Nejdelší závod současné profesionální cyklistiky a zároveň první z pěti Monumentů klasikářské sezony. Dnes se jezdci opět vydávají na jeho trať. Před 111 lety se tak stalo poprvé. A za všechno mohlo casino v San Remu.

Už roku 1878 se „šest masochistů“ (jak psal italský dobový tisk) vydává na velocipedech s vysokým předním kolem z Milána do Turína. Vítěz závodu Paolo Magrett absolvuje trať rychlostí 13,3 kilometrů za hodinu, která je tehdy považována za závratnou.

Když později 19. století spěje ke svému konci a obě kola na bicyklech už jsou stejně velká, vzniká i 500 kilometrů dlouhý Královský pohár v Toskánsku.

A roku 1905 se rodí i klání Milán-Milán, záhy přejmenované na Kolem Lombardie.

V oněch časech Camillo Costamagna, vydavatel listu Gazzetta dello Sport, s oblibou pobývá v elegantním San Remu. Příjemné klima, moře i krásná architektura sem přitahují společenskou smetánku. A brzy přibude ještě cosi navíc: okázalé casino, jedno z největších na světě a první svého druhu v Itálii.

Přesto návštěvníci z Francie nebo Británie nadále upřednostňují casino v Monte Carlu.

„Potřebujeme publicitu. Jsem proto ochotný financovat velký sportovní podnik,“ říká starosta města v roce 1906 Costamagnovi.

Prosím, jak je libo, Gazzetta tedy pořádá dvouetapový závod automobilů z Milána do San Rema. Bohužel, končí propadákem. Po dvou dnech trmácení po brutálních šotolinových cestách pouze dva ze 33 startujících dojedou do cílové destinace.

„A co takhle cyklistický závod z Milána?“ navrhne Armando Cougnet, spolumajitel Gazzetty.

Příběhy Corsa rosa

Nová kniha reportéra MF DNES Tomáše Macka

Reportér MF DNES Tomáš Macek po Příbězích Staré dámy, které mapovaly stoletou historii Tour de France, sepsal i Příběhy Corsa rosa, tedy sto ročníků italské Grand Tour. Kniha je na pultech k dostání od čtvrtka.

Starosta souhlasí. „Ovšem jedině tehdy, pokud přitáhnete na start i francouzské hvězdy. Aby o San Remu psal také francouzský tisk.“

Costamagna s Cougnetem jsou muži činu. Přesto se leknou, zda jejich návrh nebyl až příliš zbrklý. Vždyť cyklisté budou muset na těžkých kolech s jediným převodem překonat i Ligurské Apeniny, navíc po většinou nezpevněných cestách.

Costamagna vymyslí itinerář závodu a zangažuje Giovanniho Gerbiho, nejúspěšnějšího italského cyklistu, aby za patřičný obnos projel celou trať a zjistil, zda ji jezdci fyzicky zvládnou.

„Obávám se, že průsmyk Turchino bude nad jejich síly,“ prohodí Costamagna v redakci.

Gerbi přibere další dva cyklisty Gannu a Galettiho, překonají Turchino, dojedou do San Rema a Costamagnovi oznámí: „Půjde to.“

Dobře, teď tedy splnit podmínku starosty a zajistit start Francouzů. Cougnet vysílá reportéra A. C. Rossiniho do Nice, kde se právě připravují přední francouzští profesionálové.

Rossini se na baru sejde s Lucienem Petitem-Bretonem a Louisem Trousselierem, hrdiny Tour de France, objedná jim drink a přesvědčí je ke startu v závodě Milán - San Remo za italský tým Bianchi, za nějž závodí i Gerbi. Později přibude do pelotonu ještě další elitní Francouz Gustave Garrigou.

Mokrého rána 14. dubna 1907 stojí na startu prvního ročníku klání Milán-San Remo 33 startujících z původně přihlášených 61 cyklistů. O půl páté, stále za tmy, je startér vyšle na 288 kilometrů dlouhou trasu. Na vítěze čeká v cíli od organizátorů prémie ve výši 300 lir.

Závod je pořádán bez občerstvovacích stanic i bez pomoci mechanických vozů. Jezdci jsou odpovědní za veškeré opravy svých bicyklů.

Nevlídné počasí ztíží už tak vyčerpávající pouť. Na hlavy jim dopadají provazce vody.

Mladý Giovanni Rossignoli, v budoucnu druhý muž Gira d´Italia, projíždí na 30. kilometru svou rodnou Pavií, když vtom mu zatarasí cestu nepřekonatelná překážka - jeho matka.

„U známých jsem si půjčila deštník. Musíš si ho vzít s sebou,“ je neústupná.

Nenajde odvahu odporovat.

Popadne deštník a šlape dál.

Šábneme se? Já ti pomůžu, ty mi dáš půlku prémie

Giovanni Gerbi, chlapík z piemontského Asti, platí za největšího favorita. V mládí byl násilníkem a potížistou. Ve dvanácti ho vyhodili ze školy, kde se neustále rval se spolužáky. V poslední snaze, aby si na něčem vybil svoji agresivitu, mu otec koupil kolo.

A kupodivu, syn se do něj zamiloval, neustále na něm objížděl místní vinice.

V patnácti začal pracovat v továrně na zbraně a vydělal si na závodní bicykl. Přijel s ním na regionální mistrovství a oblékl si rudé triko z obchodu a když v něm vjel mezi náboženské procesí a rozlítil tím kněze, vysloužil si i přezdívku: Rudý ďábel.

V roce 1901 začal sice pracovat v pekařství, ale už v sedmnácti vyhrál Královský pohár a stal se cyklistickým profesionálem.

Giovanni Gerbi, první velká hvězda v historii italské cyklistiky.

Giovanni Gerbi, první velká hvězda v historii italské cyklistiky.

S půlhodinovou převahou ovládl Gerbi též závod Milán-Turín a v roce 1905 po heroickém úniku klání Milán-Milán. Před premiérovým ročníkem Milán - San Remo mu jeho tým Bianchi vypsal v případě vítězství mimořádnou prémii 2,5 liry za každý ujetý kilometr.

Gerbi byl mizerným školákem, přesto si nakonec dokázal spočítat, že 720 lir by bylo úžasným výdělkem. Vždyť kilo chleba tehdy stálo 40 centesimů.

Jenže pak se dozvěděl, že novému týmovému kolegovi Petit-Bretonovi nabídlo Bianchi dokonce šestkrát větší peníze, pokud zvítězí. Prémii mu totiž navýšila Turistická kancelář San Rema, která doufala, že Petit-Bretonův triumf by mohl přitáhnout i bohaté francouzské turisty.

Proto se nedlouho po startu na něj Gerbi otočí s návrhem: „Když ti pomůžu vyhrát, rozdělíme si tvoji prémii na půl?“

Francouz zprvu odmítne.

Jak myslíš, pomyslí si Ital. Využije znalosti prostředí, na Pozzolo Formigaro zaútočí, ujede a 200 kilometrů šlape sám.

V průsmyku Turchino na ně čekají sníh a studený vítr, nelidské podmínky.

Gerbi tu už vede o čtyři minuty.

Sto kilometrů před cílem jej však dostihuje Francouz Garrigou z konkurenčního týmu. Co teď? Proti němu ve spurtu nejspíš neobstojím, obává se domácí favorit.

Petit-Breton v tu chvíli ztrácí šest minut, za den snědl jen tabulku čokolády a trápí ho hlad. Gerbi se mezitím snaží dělat cokoliv, aby Garrigoua vyvedl z rovnováhy. Narušuje mu tempo, vráží do něj.

Na stoupání Capo Berta je Petit-Breton u nich. A najednou už s Gerbiho nabídkou na rozdělení prémie souhlasí.

Když do cíle zbývá 500 metrů, začne spurtovat, Gerbi popadne Garrigua z kola za límec a zastaví ho. Petit-Breton vítězí, Gerbi přijíždí druhý.

Lucien Petit-Breton projíždí jako vítěz cílem premiérového ročníku závodu Milán...

Lucien Petit-Breton projíždí jako vítěz cílem premiérového ročníku závodu Milán - San Remo.

Rozhodčí jsou přesvědčeni, že se ve spurtu odehrálo cosi nečistého, ale nedokáží říci co, protože incident na vlastní oči neviděli. Gerbi tudíž dospěje k názoru, že nejlepší obranou je útok, a sám obviní Garrigoua, že to byl on, kdo jej chytil za límec.

Přesto je Ital pět dní po závodě rozhodčími potrestán, ale pouze přeřazením z 2. na 3. místo. Petita-Bretona potvrzují coby vítěze.

Gerbi protestuje: „Za co mě trestají? Jsem nevinný!“

Až o 30 let později přizná, jak se události skutečně odehrály.

13.března 2013 v 10:59, příspěvek archivován: 16.března 2018 v 22:02

On Sunday Milan San Remo will be held the longest classic at 298km. First held in 1907 and won by Lucien Petit Breton http://t.co/j8RYgaQHbV

Vedení se Gerbi ujímá rovněž v průběhu závodu Kolem Lombardie 1907. Překoná koleje, protínající trať, přemluví jejich hlídače, aby spustil masivní závory. Vzápětí dorazí Gerbiho kumpáni a hlídače svážou. Čtyřiapadesát cyklistů musí pokračovat objížďkou, zatímco Gerbi se zastaví na čaj a v poklidu si došlape pro vítězství.

Dlouho se z něj neraduje. Jeho úklad se provalí a za nesportovní chování jej na půl roku distancují. Proto nemůže stát na jaře 1908 na startu druhého ročníku závodu Milán - San Remo.

Díky pozitivním referencím Petit-Bretona ve francouzském tisku je tentokrát účast cyklistů z Francie mnohem početnější. Přijíždí i silný tým Alcyon, jehož jezdci v rámci přípravy šlapou celou cestu z Paříže do Milána na kolech a Belgičan Cyrille van Hauwaert dokonce až z Belgie.

Právě on posléze v San Remu triumfuje, tentokrát sám, nikým neatakován. Itálie se dočká svého šampiona až při ročníku číslo tři v osobě Luigiho Ganny, který posléze svoji životní sezonu ozdobí i titulem z prvního Gira.

Chceš jet dál? Ty jsi blázen!

Čtvrtý ročník závodu v roce 1910 se zařadí k nejpamátnějším a v budoucnu bude zmiňován coby nejtěžší v historii. Ze 63 startujících ho dokončí jen čtyři! S Francouzem Eugenem Christophem v čele.

Průsmyk Turchino, dvacetikilometrové stoupání zakončené 180metrovým tunelem, je tehdy v půli závodu doslova likvidační zkouškou.

Christophe si den před startem projede jen úvodních 30 kilometrů trati do Pavie. Přítel Garrigou mu dává rady. Manažer Alphonse Baugé varuje: „Na Turchinu vás čeká sníh.“

„Proč tedy závod neodloží?“ podiví se Christophe. Jednatřicet z původně 94 přihlášených cyklistů odmítne nastoupit. Silnice jsou blátivé, namrzlé, na trati se potácejí ve vyjetých kolejích. Záhy přibude tající sníh a ledový vítr.

Triumfy ho nezajímají, jde mu o show. Jak se Sagan připravuje na San Remo

V serpentýnách na Turchino předstihuje Christophe průběžně druhého Gannu. Jenže už před vrcholem je natolik zle, že musí slézt z kola. Sám o tom později napíše: „Mé prsty byly neohebné, chodidla necitlivá, nohy tuhé. Měl jsem zimnici, celý se třásl. Zastavil jsem a pokusil se popobíhat, aby se mi rozproudil krevní oběh. Bylo ponuro, vítr dělal velký hluk. Nasedl jsem zpět na kolo a dostal se na vrchol průsmyku. Tam mi pomocník řekl, že jsem šest minut za lídrem závodu van Hauwaertem. Toho jsem potom minul při výjezdu z tunelu. Stál tam v pláštěnce a s kolem v rukách.“

Za tunelem na silnici leží až 20 centimetrů sněhu. Každou chvíli musí Christophe slézt a tlačit kolo. Přemohou jej žaludeční křeče, opět zastaví, zhroutí se na kraj silnice.

„Umrzal jsem. Jediné, co jsem dokázal, bylo trochu pohybovat hlavou zleva doprava a zprava doleva.“

Opodál uvidí stavení, jenže Christophe není schopný k němu dojít. Odmítá si připustit, v jakém nebezpečí se nachází. Pořád si jen přemílá: Musím dojet do San Rema, musím, musím... Kdybych vyhrál, dali by mi dvojnásobek gáže, navíc 300 franků prémii, tak výhodnou smlouvu mám.

Naštěstí u něj zastaví italsky hovořící muž.

Christophe umí jen pár slov italsky, řekne tedy „Casa“ (Dům) a ukáže na stavení. Muž pochopí a odvede ho dovnitř. Tam ho domácí svlékne a zabalí do deky.

„Aqua caldo“ zamrmlá Christophe. Horká voda. Ukazuje však na lahev rumu. Když se rozehřeje, zacvičí si. Do těla se mu začíná vracet cit. Chce jet dál, ovšem jeho zachránce o tom nechce ani slyšet. Vždyť venku začal znovu padat sníh!

Vzápětí do téhož domu dorazí i van Hauwaert a Christophův týmový kolega Ernest Paul, tak zmrzlí, že si dávají ruce do ohně v krbu.

Pobudou tam dalších 25 minut. Christophe okny vidí, jak mezitím projeli kolem čtyři cyklisté. Rozhodne se pokračovat.

„Ty jsi blázen,“ říká mu Paul. Ani domácí nesouhlasí. Obelže je tedy tvrzením, že dojede do San Rema vlakem. Nasedne na kolo a postupně mine Cocchiho, Pavesiho, Gannu i Albiniho. Opět vede.

„Na kontrole v Savoně byl každý překvapen, že mě vidí samotného. Diváci mě neznali. Ale já si byl jistý vítězstvím a posledních 100 kilometrů do cíle jel s novou silou a energií. V šest večer jsem se konečně dostal do San Rema.“

Po dvanácti a půl hodinách utrpení vítězí největším rozdílem v historii, o půl hodiny před Giovanni Cochim.

24.března 2015 v 21:04, příspěvek archivován: 16.března 2018 v 22:04

Eugène Christophe, un mes en el hospital después de ganar la mítica Milán-San Remo de 1910. http://t.co/esy7OuojyG http://t.co/IelxFut6iP

Trvá měsíc, než se Christophe v nemocnici zotaví z omrzlin na rukách a z následků prochladnutí celého těla.

Trvá další dva roky, než se plně uzdraví.

V roce 1913 si pak řekne o cyklistickou nesmrtelnost svou havárií, heroickou poutí a kovářským uměním na Tourmaletu, v průběhu pyrenejské etapy Tour de France.

Ani tehdy se nevzdá.

Ale to už je jiný příběh...

Autor:


Tour de France 2018

105. ročník Tour de France startuje 7. července v západním regionu Vendée. Závod dlouhý 3 329 kilometrů je nejkratší v tomto století a je zakončen v Paříži 26. července. Tour de France 2018 se účasní 176 jezdců z 22 týmů.

Favorité Tour de France 2018:

Chris Froome, Vincenzo Nibali, Nairo Quintana, Richie Porte, Tom Dumoulin, Romain Bardet, Jakob Fuglsang

Nejčtenější

První horský test na Tour pro Alaphilippa. Van Avermaet navýšil náskok

SÓLOJÍZDA. Julian Alaphilippe ovládl desátou etapu a na Tour si připsal své...

Tady doopravdy začne boj o celkové pořadí, shodovali se experti i samotní cyklisté. Mýlili se....

Boltův fotbalový sen žije. Austrálie se ptá: Bude to trhák, nebo cirkus?

Usain Bolt (vpravo) v dresu Výběru světa v souboji s Freddiem Flintoffem z...

Vydal se nejdál, co to šlo - a ke svému snu se přiblížil dosud nejvíce. Otázkou ale je, zda z toho...



Bývalý hokejista Václav Burda zahynul při autonehodě

Václav Burda

Podle informací iDNES.cz zemřel ve 45 letech krátce po nedělní půlnoci při autonehodě dlouholetý...

Kdo se ztrapnil, jaký padl rekord, kolikrát střílel Messi. Co víte o MS?

Zlatý pohár pro mistry světa

Kdo vyhrál a kdo propadl, kdo překvapil nebo kdo dal nejvíc gólů, to si každý vybaví hned. Ale co...

Maki se na ME stěhuje za Kiki. Nefrčí nám to, změna pomůže, doufá Sluková

Plážové volejbalistky Markéta Nausch Sluková (vlevo) a Barbora Hermannová na...

Rotterdam (Od našeho zpravodaje) Racek Spike metal na písku přemety a dováděl jak pominutý. Maskot evropského šampionátu v plážovém...

Další z rubriky

Nosková dvanáctá na Tour. Temné období skončilo, jásá mistryně Evropy

Nikola Nosková foto v cíli závodu na Tour.

Le-Grand-Bornand (Od našeho zpravodaje) V sobotu ve Zlíně získala s ohromujícím náskokem titul mistryně Evropy do 23 let. Tři dny poté se...

Dominance týmu Sky. Žlutý dres získal Thomas, jistí ho druhý Froome

Geraint Thomas slaví triumf v jedenácté etapě Tour de France.

Měřila pouze 108 kilometrů. Přesto cyklisté v jedenácté etapě Tour de France přejeli hned čtyři...

Thomas, nový žlutý muž: Chris je dál hlavní lídr. Já zkusím držet pozici

Geraint Thomas v čele skupiny jezdců v jedenácté etapě Tour de France.

La Rosiere (Od našeho zpravodaje) Sto osm kilometrů se potil na trati, setřásl všechny, a za cílem pak hodinu pobíhal od ceremoniálů...



Najdete na iDNES.cz