Už můžete říct, že start v Grand Tour je skokem do jiné dimenze?
Je to opravdu rozdíl. Přijeli jsme tři dny předem, den před startem se konala velká prezentace týmů, kde bylo plno lidí, celé město bylo v růžové barvě. Už z tohoto hlediska je to pro mě úplně nová zkušenost, mnohem větší závod, než co jsem jel dosud.
Což s sebou přináší i víc nervozity?
Začátek byl hodně stresující, hlavně týmová časovka. Měl jsem z ní strach i proto, že se konala na cyklostezce, která byla poměrně úzká. Pak i v první etapě s hromadným startem bylo cítit, že peloton je hodně nervózní. Zatím nebyla příležitost vydechnout někde uprostřed pelotonu, pořád se závodí a pořád se musíte tlačit dopředu.
Však jste byl taky v televizních záběrech hodně vidět. Takové jsou pokyny?
Určitě. Máme za úkol jezdit pohromadě a vepředu, máme jezdit s Uranem, na prvních třiceti, čtyřiceti pozicích.
Ale jak bylo vidět třeba u Contadora, ani pozice vepředu nemusí znamenat minimalizaci rizika.
Dojezdy jsou vždycky nervózní a když se do toho připlete nějaký divák, tak stačí malinko. Závodníci jsou unavení, bojují o každý centimetr, jede se rychle a pak můžete snadno skončit na zemi.
Což vám se vyhýbá, že?
Ale když se v závěru rovinatých etap peloton moc natáhne, tak ztrácíte vteřiny a každá je důležitá pro celkové pořadí. Jezdci celkového pořadí musejí trošku riskovat a zůstat v popředí.
Máte za sebou devět dnů a první den klidu. Už byl zasloužený? Vytoužený?
Jo, určitě. Musím říct, že ještě nikdy jsem se takto na den volna takhle netěšil jako teď. Už jsem to potřeboval, devět dnů v kuse jsem nikdy předtím nejel. Závodilo se hodně intenzivně a třeba za poslední tři dny jsme strávili 19 hodin na kole. To jsou pro mě takové nové rekordy.
A to vás ještě dva týdny čekají. Umíte si to vůbec představit?
Ale jo. Už před dnem volna jsem se ráno probouzel tak nějak v pohodě. Nohy i únavu jsem cítil, ale předpokládám, že příštích pár dnů by mělo být lehčích, a že teprve v neděli začnou ty nejtěžší etapy.
Jak profesionál odpočívá?
Ráno jsme se jeli na chviličku projet, hodinu jsme protočili nohy, stavili jsme se na kávu. Po obědě jsem si chvílí zdřímnul, pak masáž, jinak telefonování s rodinou, e-maily. Vlastně tady nemám při těch dlouhých etapách čas vůbec na nic. Po té nedělní nás čekal dlouhý přesun, tak jsem si pustil film a to byla jediná věc, kterou jsem za ten týden stihl.
Co váš kapitán Uran? V úvodní třetině ztratil asi víc času, než myslel. Je odhodlaný bojovat dál?
Je pořád pozitivní. Byl trošku nemocný, měl zánět průdušek, takže nebyl stoprocentní, ale přesto pořád zůstává nad věcí.
A nejvíc asi sází na časovku, ne?
Přesně tak, ta by mu měla sedět. Pořád bojuje o top 5, možná o pódium. Může se stát spousta věcí a ta ztráta není tak velká, aby neměl šanci uspět.
